Z neznámých důvodů jsme dneska vstávali už v půl 7. No, Luboš byl prostě už přespaný a mě vzbudilo jeho chrchlání a smrkání. I když je fakt, že už je mu dneska o dost lépe.
A tak jsem hned po snídani připravila na oběd a vyjeli jsme do lesa pro nějaké větve.
Byl pěkný samec, ale jinak krásně. Sněhu u lesa po kolena, padal na nás sníh ze stromů, vrátili jsme se jak sněhuláci. (Fotografie jsou půjčené, my jsme doma nechali foťák.)
Pak jsem dodělala jídlo, a šla na ty výzdoby. Bordel úplně všude. Ještě jsem uklidila pokoj u Dáši a stihla vytřít spodní část bytu a pak už jsme se šli vypravovat na návštěvu ke kolegyni Líbě.
Babička Věra, která už špatně slyší a občas se jí něco plete nás uvítala velmi vřele a moc se jí líbila Danička. Vzali jsme jí totiž jedno album fotek. Kočka Madla von Okap vše pozorovala, ale nekamarádila s námi.(Von Okap pramení z toho, že jí jako koťátko Líba našla v okapu.) A to jsme jí přivezli i kočičí paštičku:o)
Dusty (německý ovčák) se zato kamarádit chtěl a psí čabajka mu náramně chutnala.
Prostě to bylo bezva.




2 komentáře:
Výzdoba náramná:)jako vždy:)Víš co jsem vždycky říkávala!!!!Všude krásně,ale na vánoce nejlíp u Kaněrovců:)
Milko díky, vím, že jsi to vždycky říkala a taky na tebe nahlas vzpomínám, připomínám Lubošovi - když se mi doma něco echt líbí, tak pravím"to by se líbilo Milce".
Ve skutečnosti je toho víc a lepší, vytrženo z kontextu to není ono.
Ale když jsou pospolu ti, co jsou spolu rádi, je atmosféra kouzelná vždycky. Kdybyste měli cestu naším směrem, stavte se!
J.
Okomentovat