PF 2010

Kersko

 Z Přerova jsme pokračovali do Kerska abychom se podívali do lesního ateliéru Kuba. Měli otevřeno, jedna krásnější věcička než druhá. Koupila jsem si alespon  nějaké pohledy(např. čerty od K. Franty). Všem betlémům jsem odolala jak v Přerově tak i zde. Máme ještě dva  nevystřižené. Ale......
Zašli jsme na pozdní oběd do restaurace Hájenka, kde se natáčely "Slavnosti sněženek".
Luboš si dal kančí se šípkovou omáčkou, toho se doma opravdu nedočká. Já měla smažené tvarůžky a i když jsem si z bezpečnostních důvodů dala malé pivo, stejně mi bylo těžko.
Tak teď už mám třetí čaj (mátový, pro dobré trávení a černý) a snad je to už lepší.

Poslední výlet v tomto roce

 Tak už jsme měli dost toho nic nedělání, vymyslela jsem včera po prozkoumání internetu výlet. V Přerově nad Labem(ve skanzenu) už jsme byli v rozmezí pár let 2x, ale nikdy ne o vánočních svátcích. Ty figuríny dělají své, vše je jako živé, moc pěkné. Je to tu mnohem větší než třeba v Kouřimi, chalupy jsou zase trochu jiné atd. Škola je úchvatná včetně pana řídícího. Ale já mám stejně raději skanzen v Kouřimi, tam na mě ta atmosféra víc dýchá.
Netušila jsem, kolik lidí mělo stejný nápad jako my, bylo tu poměrně přelidněno. Což by nevadilo až na to, že člověk vyslechne kdejaké moudro. Například pán tak mezi 30 - 40 lety se strašně podivoval tzv. černé kuchyni, další zase pravil, že pec je děsně nepraktická záležitost. Měla jsem co dělat abych se nesmála a hlavně to nahlas nekomentovala. Vypadalo to na bezdětný pár, tak ještě že tak. Tam by toho děti pochytily...
Kousek od skanzenu je hospoda, která ještě nedávno vypadala jako typycká montovaná vesnická pivnice. Obložili jí kamenem a dřevem aby to páslo ke skanzenu a ještě dodělávají střechu, ale bude to skvělý až to bude.

Náš Štědrý večer

Pletený potvory...

Tak tady jsou. Strávila jsem s nima dneska celých 5 hodin. V 17.oo jsem je dala kynout a ted jsem tu druhou teprve vytáhla z trouby. A je lehce po 22. hod. Jsou to vánočky hutné máslové, takže kynou 3hodiny. A jelikož nemáme doma valné teplo, kynuly ještě déle. Takže jsem mezi tím ještě stihla udělat štolu, která minule Lubošovi tak chutnala.
Konečně jsem se teda naučila plést vánočku ze čtyř pramenů. Vždycky jsem jí dělala ze tří silnějších, tří slabších a dvou. Kolegyně mě to dneska naučila, je to sranda. Takže kdyby to snad náhodou někdo ještě neuměl, tak radím: nad, pod, nad a začíná se zprava. Je to brnkačka.:o)
A myslím, že se holky celkem povedly.

Taky jsem ještě trochu dozdobila stromek, koupila jsem tzv. andělské vlasy a natrhala je na stromek. Vypadá to skvěle a konečně jsem spokojená.

Vánoce

Double strom

Abych toho neměla málo takhle při pondělku, když přijdu z práce po půl 6 večer.
Ale jsou hezký, ne? To je prosím oblíbený bílkový chlebíček (bílků mám ještě tak na 2 várky) ve formách stromečkových.

Jinak jsem zjistila, že náš stromek není vůbec fotogenický:o)) Asi je to tím, že je modro-stříbrný. Na fotce je to nevýrazné. Musela jsem ho rozsvítit a i tak to není ono.

Tradice se mají dodržovat...

Předvánoční návštěva skanzenu v Kouřimi je taková naše rodinná tradice. Tak i letos tomu nebylo jinak. Váhala jsem mezi Hrusicemi a Kouřimí, asi jsem nezvolila nejlépe. Díky úžasným mrazům v posledních dnech se asi trhovci raději zavrtali do peřin a tudíž byl skanzen poněkud vymetený. Jeden stánek s medovinou, jeden se sýrem, staročeské placky, domácí svíčky, klobása a svařák. Tak to jsem vyjmenovala všechny ty dobrodruhy, kteří se navzodry počasí rozhodli potěšit oko a žaludek návštěvníků skanzenu.
V chalupách samozřejmě byli další rukodělní. Ale v půl 11 teprve vybalovali a zatápěli. Museli jsme to vzít 2x. Takže když jsme došli do poslední chalupy se sklípkem, dali jsme svařák a kafe a pak teprve šli druhé kolo. To už bylo veselejší, v jedné chalupě hráli muzikanti(postupně obcházeli chalupy) a mezi nimi i vyhlášený Pepík Matura.

V zápětí se vynořila paní s mikrofonem a několika osobami - natáčel zde Český rozhlas. A tak jsem měla možnost vyfotit se s velice příjemným Edou Hrubešem. Nikdy tyhle věci nevyhledávám ani jsem nikdy za nikým nešla pro podpis či něco podobného. Ale vzhledem k tomu, že v práci dělám s kolegyní, která má v Praze byt a sousedí právě se zmíněným panem Hrubešem(mimo jiné i s Helenou Štáchovou), chtěla jsem jí překvapit. Pan Hrubeš byl nejel vstřícný, ale i velice milý a zábavný.

Moc jsme si toho nekoupili, tradičně nějaký nový pohled a taky magnet na ledničku, medovou svíčku a keramický zvoneček pro jednu kolegyni z práce a přátelům malé lahvičky od alchymisty s vtipnými slogany a obsahem.

V restauraci Rychta jsme ochutnali gulášovou polévku a venku u stánku jsme to pak "zazdili" staročeskou plackou.

Jelikož jsme toho neměli nějak dost (nikdy se nám nechce rovnou domů), jeli jsme ještě do Kutné Hory. Plánovali jsme procházku malebnými uličkami. Ale nic z toho nebylo. Než jsme od parkoviště došli na náměstí, byli jsme tak zmrzlí, že jsme zapadli do Cafe baru a dali si teplé nápoje na rozmznutí. Pak jsme prošli jen velké a malé náměstíčko a pokračovali zpět k autu a domů. Na náměstí nebylo takřka  živáčka.

 

Doma jsem nerozmrzla ani během vaření až teprve u žehlení začaly tát rampouchy:o)

Luboš už připravil stromeček, upevnil světýlka tak ve volných chvílích můžu zdobit.

Tak a zítra do práce. Jen na tři hodinky - nedělní prodej o Vánocích mám ráda. Kdyby byli zákazníci vždycky tak příjemní..... Zbožné přání.

A závěrem: jestlipak přátelé víte, co je to RIXLE? Hovno v piksle!

Padá a padá a padá......

Dneska po obědě jsme jeli s vánoční nadílkou za babičkou. cestou jsme si udělali pauzu v Čáslavi, tak jsem si ještě musela vybrat nějakého Ježíška. Jak já asi byla hodná....

A tak cestou začalo tak malinkato chumelit, byl krásný vzdoušek, romantika a kapánek zima na ruce. Taky došlo na nákupy čistě prozaické, například maso na svátky atd. Nicméně je třeba si dělat malé radosti častěji, proto jsme si zakoupili háčky na klíče v podobě koček.

Než jsme dojeli do Heřmanova Městce, tak už chumelilo trošku víc. U babičky vše proběhlo fajn, dostali jsme několik výrobků místních obyvatel, něco jsme pojedli, popila jsem s babičkou vínko, pokecali jsme a zase se vydali na cestu domů. Venku už byla hezká vrstvička sněhu. Do Čáslavi to šlo - rozježděné, v Čáslavi dokonce jezdili cestáři!!!! Neuvěřitelné. Ovšem za cedulí Čáslav demarkační čára a sníh všude kolem. Ale zvládli jsme to, jeli jsme pomalu. Já se cestou "kochala"(ala Hrušínský, ještě, že řídil Luboš) rozsvícenými stromky a výzdobou v oknech.

V Praze je blaze (a taky dneska pěkná zima) :o)

Ale jo, užili jsme si to. Nachodili jsme teda řádně kilometrů. Zaparkovali jsme U Olšanských hřbitovů(nebožtíci prominou) a šli pěšky Vinohradskou na Václavák a Perlovkou, Skořepkou až k Betlémské kapli. (Dášo, ani nevím, jestli jsou tam ještě "dobrý dééééééén - naschledanou) Z výstavy betlémů jsem byla nadšená, přidám pár fotek k posouzení. Krása, piplačka,atmosféra, úžasný.
Staromák je dost neprodyšnej, ale to je vcelku jasný a nic nečekaného.Došli jsme pěšky až na Újezd a zase zpět. Plánovaný svařák jsem měla dvakrát, gyros na závěr. Proběhli jsme jen pár obchodů, tři knihkupectví.
A přiznávám, z Muzea jsme na Floru jeli už metrem, tam jsme ještě pokoukali a jeli domů. Už jsme sotva chodili, ještě jsme stavěli nakoupit nějaké potraviny a sláva nazdar výletu...... Všude dobře, doma nejlíp. Svatá pravda.

Moc jsme nefotili, byla hrozná zima a kdo by pořád sundaval rukavice.

Už je to uděláno......

Tak relaxuji, mám nějak všeho plné kecky, respektive plný nos čistících "smradů". Musela jsem si žaludek trochu spravit vánočkou, kterou jsem po obědě upekla. Udělala jsem ještě vosí hnízda a fíkové doutníčky a pak jsem se vrhla na generálku koupelny. Plíseň tam vesele bují i přes strojek Ceresit. A ty sajrajty proti plísni a vodnímu kameni šíleně smrdí. Je mi ztoho vždycky na omdlení.
Ještě mě čeká to avizované dia cukroví a zítra snad za odměnu výlet. Jestli vše dobře dopadne. Luboš je právě u našeho dvorního automechanika. Nějak se nám vypařil z auta olej či co. Máme velké štěstí, že náš automechanik je z Prahy. To je totiž z 99% jisté, že je o víkendu v Kácově. Takže se na to právě vrhá a snad to bude potřeba jen dolít a co nejdřív vyměnit. Já mám vůbec pocit, že půlka Prahy je o nedělích tady u nás. Každej se tady na nás vytahuje, on je z Prahy, my jsme vesoni, ale v pátek ještě neodbije na Orloji poledne a už jsou tady. No, dobře jim tak. Za trest pojedeme my zítra k nim. Ale narozdíl od nich tam nebudeme chodit do krámů v pantoflích a děravých teplákách jak mají oni ve zvyku tady u nás. Ani se na ně nebudeme utrhovat, když něco náhodou nebudou mít. My se na ně totiž vyprdnem. Půjdeme se lážo plážo vyprocházet, pokoukat, chceme do Betlémské kaple na betlémy a možná si dám svařák na Staromáku jestli tam nebude moc lidí.  A jestli někde potkám gyros, tak si ho dám zcela určitě! A tatka mi něco zcela jistě koupí k Ježíšku, takže se už fakt začínám těšit.

Kácov kam se podíváš...

Tak mi dneska udělal jeden pán radost. Vybrala jsem si firmu a zadala jí udělat různé keramické, skleněné a porcelánové věcičky z motivem naší vísky. Vlastně je to od loňska už městys. Turisté se celá léta ptají a nic. Paní majitelová o tom vždy pohovoří po sezoně, jak příští rok už se to bude muset dát dělat....
Tak jsem to vzala do svých rukou a jen jsem si vyžádala svolení. S radostí uděleno:o)) Po menších peripetiích ohledně fotky se zadařilo a dneska pán zboží dodal.
Foto jako vzorek. Jinak je asi 8 druhů hrnečků, skleničky, půllitry...

 

Prší, prší, jen se leje...

...kam bychom koníčci jezdili, když je doma plno práce, že...
Tak jsem zvládla nějaké to cukroví upéct(zatím bez promazání a zdobení), něco vyprat, něco vyžehlit, obarvit vlasy, uvařit vepřo knedlo zelo, umýt asi tunu nádobí, přidělala nějakou malou výzdobu a ted přemýšlím, zda je opravdu neděle od slova nedělat.:o))

Tak jsme snad dorazili tu naši "Ruzyň"(Dáša ví o čem mluvím), ještě jsem vzala WC se skříňkama, botníky atd.
Nalakované poličky nám smrdí vesele u Dáši v pokoji, kde se topí a větřá zároveň aby lépe uschly.
Ještě jsem si udělala další dvě těsta abych se z toho zítra lépe zbláznila. :o)) Nejvíc mě bude zdržovat vaření.Jako vždycky.
Po 17. hodině jsme se za odměnu vydali na procházku, doufajíce, že uvidíme taky nějaké čertíky. Štěstí nám přálo, ale foťák nemáme až tak dobrej.

Když jsme přišli domů, už nás tam čekala nadílka. Jak on to ten Mikuláš udělal.......

A na následující fotce je vidět, jak kecám:o) Psala jsem Soně, že "barborky" nebudou a ejhle. No jo, když jsme je potkali cestou, tak neutrhni to....

Trocha optimismu do žil....

Aby bylo jasno!

 Tak tedy aby bylo jasno, proč propadám takové panice ohledně oken, přidávám dokumentaci! A dál myslím klidně beze slov.

Abych toho neměla málo,

upekla jsem po příchodu z práce buchtu nebot Luboš jede zítra k rodičům.  Tak krom vánočních dárků a nějakým maličkostí vezme tchánovi taky něco na zub. On to rád a nikdo mu nic neupeče.

Ted jsem ještě pověsila prádlo a zašila něco drobných záležitostí.

Včera jsem si udělala dvě těsta na cukroví, tak už to asi vypukne..... Udělám asi zase pro změnu něco jiného než poslední roky. Snad. Poslední dobou raději neplánuji.

 

Dneska jsem se dozvěděla, že možná z výměny mých oken sejde. Málem mě to položilo. Nemám je umytá a ani už ted nebudu, nový koberec čeká už 3 měsíce na položení, taktéž tapety, je nutně potřeba vybílit a pořád se to odkládá až po oknech. Tak nevím co bude, každopádně mi to dneska vzalo totálně náladu.

V práci jsem byla taky asi o hodinu déle, přišly konečně objednané hračky, tak jsem se s tím musela vypořádat v tom našem miniprostoru.

Dokonce máme malého plyšového houpacího koníčka. Akorát do ruky. Jen má jednu vadu na kráse - je z Číny. Tak nevím, jestli by mi ho bucel nehodil na hlavu.:o))

Zcela nevánoční

Tohle je jenom vložka pro Dášu - to bych jim pouštěla těm barbarům na Den díkůvzdání!