Tradice se mají dodržovat...

Předvánoční návštěva skanzenu v Kouřimi je taková naše rodinná tradice. Tak i letos tomu nebylo jinak. Váhala jsem mezi Hrusicemi a Kouřimí, asi jsem nezvolila nejlépe. Díky úžasným mrazům v posledních dnech se asi trhovci raději zavrtali do peřin a tudíž byl skanzen poněkud vymetený. Jeden stánek s medovinou, jeden se sýrem, staročeské placky, domácí svíčky, klobása a svařák. Tak to jsem vyjmenovala všechny ty dobrodruhy, kteří se navzodry počasí rozhodli potěšit oko a žaludek návštěvníků skanzenu.
V chalupách samozřejmě byli další rukodělní. Ale v půl 11 teprve vybalovali a zatápěli. Museli jsme to vzít 2x. Takže když jsme došli do poslední chalupy se sklípkem, dali jsme svařák a kafe a pak teprve šli druhé kolo. To už bylo veselejší, v jedné chalupě hráli muzikanti(postupně obcházeli chalupy) a mezi nimi i vyhlášený Pepík Matura.

V zápětí se vynořila paní s mikrofonem a několika osobami - natáčel zde Český rozhlas. A tak jsem měla možnost vyfotit se s velice příjemným Edou Hrubešem. Nikdy tyhle věci nevyhledávám ani jsem nikdy za nikým nešla pro podpis či něco podobného. Ale vzhledem k tomu, že v práci dělám s kolegyní, která má v Praze byt a sousedí právě se zmíněným panem Hrubešem(mimo jiné i s Helenou Štáchovou), chtěla jsem jí překvapit. Pan Hrubeš byl nejel vstřícný, ale i velice milý a zábavný.

Moc jsme si toho nekoupili, tradičně nějaký nový pohled a taky magnet na ledničku, medovou svíčku a keramický zvoneček pro jednu kolegyni z práce a přátelům malé lahvičky od alchymisty s vtipnými slogany a obsahem.

V restauraci Rychta jsme ochutnali gulášovou polévku a venku u stánku jsme to pak "zazdili" staročeskou plackou.

Jelikož jsme toho neměli nějak dost (nikdy se nám nechce rovnou domů), jeli jsme ještě do Kutné Hory. Plánovali jsme procházku malebnými uličkami. Ale nic z toho nebylo. Než jsme od parkoviště došli na náměstí, byli jsme tak zmrzlí, že jsme zapadli do Cafe baru a dali si teplé nápoje na rozmznutí. Pak jsme prošli jen velké a malé náměstíčko a pokračovali zpět k autu a domů. Na náměstí nebylo takřka  živáčka.

 

Doma jsem nerozmrzla ani během vaření až teprve u žehlení začaly tát rampouchy:o)

Luboš už připravil stromeček, upevnil světýlka tak ve volných chvílích můžu zdobit.

Tak a zítra do práce. Jen na tři hodinky - nedělní prodej o Vánocích mám ráda. Kdyby byli zákazníci vždycky tak příjemní..... Zbožné přání.

A závěrem: jestlipak přátelé víte, co je to RIXLE? Hovno v piksle!