ŽIJÍ MEZI NÁMI, ŘÍKÁME JIM PŘÁTELÉ

Nevím, jestli je to tím, že je konec roku nebo tím, že už je mi konečně trošku líp a začíná mi pracovat mozek. Zkrátka začínám přemýšlet a lehce se dojímám. No nedivte se, dojímám se tím, že ještě žijí mezi námi a v dnešní době je to co říct.
Vzpomněla jsem si na dobu asi před 9ti lety, konkrétně to byl listopad, havaroval můj bratr i s rodinou a byli tak lehce pomuchlaní. Švagrová měla zlomenou ruku a naraženou krční páteř, bratr měl výron v koleně, jen malý prcek byl v pořádku. Tehdy jsem si vzala neplacené volno(abych byla upřímná, bratr mi to finančně vyrovnal) a starala se o ně. Tedy hlavně o malého, ale nevím zda nedali nakonec víc práce ti rodiče. Nemohla jsem tehdy pochopit, že není nikdo, kdo by bratrovi pomohl. Vím, že nutně potřeboval zajistit něco v Praze v bance a já tehdy tedy řídila, ale po Praze nikdy ne a tudíž jsem si netroufala a už vůbec ne jeho luxusním vozem. Vysvětloval mi tehdy, že žádné takové přátele, kteří by mu obstarali nutné záležitosti oni nemají. Bylo mi ho tehdy dost líto.

A dneska jsem si na to opět vzpomněla. Marodím už týden.
Luboš jezdí z práce dost dlouho na místní poměry, tudíž už nic nenakoupí. Telefonovala mi bývalá kolegyně Líba, nabídla mi, že mi nakoupí, uvaří a přiveze. Volala Sněženka, co potřebuješ? Psala Mirka, kdybys něco potřebovala.....
Tak jsem holky pěkně využila a moc jim děkuju. A vím, že kdybych zavolala přinejmenším dalším třem lidem, tak mě v tom určitě nenechají. No, tak se potom nedojímejte:o)
A navíc, Bucel už prý skoro nemá rýmu, dobře spí i jí. A přišel nám original pohled jak sedí na klíně Santovi - mohla by teda holka do filmu!

SILVESTR

31. 12. Silvestr

Silvestr
Je patronem dobré úrody a domácích zvířat.
Zobrazován je v papežském rouchu s berlou. Občas také s knihou, mušlí, nebo býkem.
Narodil se někdy koncem třetího století. Byl synem Římana Rufinuse, a matky Justy. Jako mladík přijal křest a byl spolu s dalšími křesťany za vlády císaře Diokleciána pronásledován. Podle pověsti se skrýval v lese nedaleko Říma.
Silvestr byl pomocníkem ilegálních křesťanů. V roce 313 bylo křesťanství povoleno a tak se Silvestr stal v 11 letech římským biskupem a později v období od r.314 do r. 335 přebral i úřad papeže.
Toto období jeho úřadu bylo poměrně klidné, protože reorganizaci církve  provedl jeho předchůdce Miltiades a císař Konstantin zajišťoval  křesťanům oporu. Silvestr však musil čelit císařskému vlivu a vměšování se do církevních a náboženských věcí.
Silvestr I. měl důležitou roli při proměně pohanského Říma v křesťanský.
Papež Silvestr provedl úpravu bohoslužeb a vydal více liturgických
nařízení. Kromě jiného přikázal, aby se oltáře stavěly místo ze
dřeva  z kamene.
Za jeho úřadování byly postaveny čtyři slavné baziliky
sv.Jana v Leteránu,
sv.Petra ve Vatikánu
sv.Pavla před hradbami
sv.Vavřince před hradbami
Zemřel 31. prosince roku 335
Za svou popularitu děkuje nejenom tomu, že se jeho památka slaví poslední den v roce, ale i legendě, podle které pokřtil císaře Konstantinova i s jeho ženou a podle které  později tohoto císaře uzdravil z malomocenství.

Štěpán

26.12. Svatý Štěpán

Druhý svátek vánoční je ve znamení sv. Štěpána. V tento den
chodily děti koledovat a mládež se scházela v hospodě. V ten den také odcházeli ze služby čeledíni a děvečky.
Na sv.Štěpána se už z předkřesťanských dob pořádali veselice.
Podle lidové pověry hospodyně nesměly mít přes noc
pověšené prádlo, jinak by někdo zemřel.
Štěpán byl velmi chytrým řecky mluvícím židem, který se obrátil na
křesťanskou víru a velmi brzy se začal věnovat kazatelství. Byl obdařen mnoha milostmi a to se stalo trnem v oku Židům. Ti ho nechali zatknout a využívaje falešných svědků, kteří vypovídali že vede řeči proti chrámu a proti zákonu a že tvrdí, že Ježíš Nazaretský přijde jejich chrám zbořit, ho obvinili ze židovské velezrady. Štěpán byl vyslýchán. Když se ho velekněz zeptal, co jest pravdy na onom nařčení pronesl Štěpán řeč opírající se o starý zákon a rabínské tradice. Mimo jiné pravil, že boha je možné nalézt nejenom v chrámu a v Palestině, ale vlastně kdekoliv.
Tato řeč Židy, kteří odmítali Boží proroky a nechali Ježíše ukřižovat
velice rozzuřila. Tím spíše, že Štěpán pohlédl k nebesům a zvolal:
"Vidím nebesa otevřená a Syna člověka, jak stojí po Boží pravici."
Ač tvář Štěpána  připomínala anděla vyvlekli ho rozzuření židi za zdi Jeruzaléma a tam ho ukamenovali. Umírající Štěpán ještě stačil pohlédnout k nebesům a zvolat: "Pane, nepočítej jim tento hřích!"
Zemřel kolem roku 35
Svatý Štěpán býval vzýván na pomoc proti bolestem hlavy a byl patronem koní.
Býval zobrazován s kameny a palmovou ratolestí.
Dříve  bývalo zvykem na svátek svatého Štěpána chodit  od domu k domu koledovat. Koledníci bývali odměněni  kouskem štědrovky, ovocem ale také i malým penízem.  Zpočátku se koledy zúčastňovali pouze kněží a místy učitelé se svými žáky. Teprve později začali koledovat pouze děti.

Koleda, koleda, Štěpáne!
Co to neseš ve džbáně?
Nesu, nesu koledu,
upad jsem s ní na ledu,
psi se na mě sběhli,
koledu mi snědli.
Co mám smutný dělati?
Musím jinou žebrati.
Koledu mi dejte,
jen se mi nesmějte!
Koledu mi dali,
přece se mi smáli.

Boží hod

Tak je přesně 3:55 hodin . Nemůžu spát, čekám až se vyspí Luboš a vezme mě někam na pohotovost.Teplota sice spadla na pouhých rovných 37 stupňů, ale krk je čím dál horší. Nepomohl zábal, kloktání a ani Bioparox na který jsem spoléhala. Zkrátka to jsou opravdu štastné a veselé....
Jedinné pozitivum je, že jsem viděla před chvílí Bucla jak rozbaluje jeden z dárků. Ale je už spací a mrzutý díky zubům, tak to bylo jen krátké, zbytek nadílky budou mít ráno. Dáša prostě byla do večera v práci.

Ani fotit mě nebavilo a je to na fotkách vidět. Omlouvám se.
Ukázka dárečků, všechno není zachyceno.

25.12. Hod boží - je pro křesťany hlavním vánočním svátkem.
Tento den Připomíná narození Ježíše Krista, tedy příchod
spasitele.
Na Boží hod vánoční se nikde nepracovalo, všichni měli
zbožně rozjímat. Světnice ani zápraží se tento den nemetly, postele
nestlaly. Nechodilo se ani po návštěvách a přišel-li přeci někdo, měl přinést koledu a popřát šťastných a veselých svátků narození Pána
Krista.
I dnes je tento den  uznávaným svátkem a tak se nikde nepracuje. Naopak, tento den je ve znamení odpočinku a klidu v kruhu rodinném.
Na boží hod se obvykle podává typicky český pokrm pečená husa, kachna, nebo krůta se zelím a knedlíky.
O božíhodové mši, zvané také „hrubá“ bývalo v kostele plno, zvlášť pak ve vinařských oblastech, kde se věřilo, že ozáří-li sluníčko během mše tvář pana faráře, předznamenává to hojnou úrodu dobrého vína.
I dnes bývá zvykem v tento den zajít do některého z kostelů, ve
kterých jsou již od Štědrého dne vystaveny jesličky. Některé jsou
opravdu neobvyklé a stojí za pozornost. Např. v kostele sv. Matěje
bývají každoročně jesličky z perníku, v kostele Panny Marie Andělské  na Hradčanech zase jesličky v nadživotní velikosti. Jesličky je možno spatřit ve většině kostelů v historických částech města, např. v chrámu sv. Víta na Pražském hradě, v kostele sv. Jakuba, Panny Marie Sněžné, kostele sv. Petra a Pavla na Vyšehradě, u sv. Ludmily aj.

Zítra je Štědrý den!

Měla jsem v zásobě ještě spoustu různých příspěvků, fotek, muziky i poučných řečí. Ale! Konečně se podařilo nemoci mě překonat. Luboš celý týden kašle a sípe, smrká. Dneska je mu první den lépe. A mě to začalo. Ráno to vypadalo, že to budou jenom hlasivky, ještě kolem 14. hodiny to tak vypadalo, i když už jsem mluvila ještě hůř. Jo a málem jsem už ani v krámě nedokončila závěrečné procedury, málem jsem už ani nedonesla domů všechny dárky, které jsem dostala od milých lidí.
Doma jsem si dala trochu ozdravné polévky - vývaru a padla jsem do postel. Stejně jsem neusnula, měla jsem zimnici jako blázen. Ted jsem vylezla z postele, když nespím, je mi dole samotné smutno.
Považte, donutilo mě to i teploměr vyndat z pouzdérka a ejhle, 37,5. To už je mi hodně zle, protože jednak na to vůbec netrpím, a druhak mám normální teplotu 36,3.
Tak jen chci popřát vám všem, které mi píšete a i které nepíšete a chodíte na můj úplně obyčejný blog.
Hlavně ZDRAVÍ dámy, at to zní jako fráze nebo ne. Já osobně mám po Vánocích.

 Milé dámy, ať to u vás doma vypadá o Štědrém dnu přinejmenším podobně...

V modrostříbrném

Ještě včera odpoledne jsme říkala, že letos je to naposledy, co dělám stromek v téhle kombinaci. Do třetice všeho dobrého. Ale když jsem ho večer ozdobila, kochala jsem se tou ledovou krásou a asi tohle modrostříbrné období prodloužím. Nutno podotknout, že ve skutečnosti je to mnohem hezčí, nevím proč. Já například vypadám na fotkách lépe než ve skutečnosti:o) Girlandu na zábradlí u  dřevěného schodiště mám ozdobenou stejně, je to takové elegantní.

 Z historie
Tradice zdobení stromku, jak ji známe dnes, pochází z německých měst. Zpočátku nebyl zdoben svícemi. Jedna z prvních zpráv o ozdobeném osvětleném stromku v místnosti je v brémské kronice z roku 1570. Nejdříve bychom jej našli vcechovních a řemeslnických domech. Do soukromých prostor začal pronikat až v polovině17. století. V19. století opouští německé prostředí. Ujímá se nejprve ve městech, poté na venkově, většinou ho přijímají dříve protestanté než katolíci. Katolická církev považovala zpočátku zdobení stromů za pohanský zvyk.

4. adventní neděle

Z neznámých důvodů jsme dneska vstávali už v půl 7. No, Luboš byl prostě už přespaný a mě  vzbudilo jeho chrchlání a smrkání. I když je fakt, že už je mu dneska o dost lépe.
A tak jsem hned po snídani připravila na oběd a vyjeli jsme do lesa pro nějaké větve.

Byl pěkný samec, ale jinak krásně. Sněhu u lesa po kolena, padal na nás sníh ze stromů, vrátili jsme se jak sněhuláci. (Fotografie jsou půjčené, my jsme doma nechali foťák.)

Pak jsem dodělala jídlo, a šla na ty výzdoby. Bordel úplně všude. Ještě jsem uklidila pokoj u Dáši a stihla vytřít spodní část bytu a pak už jsme se šli vypravovat na návštěvu ke kolegyni Líbě.

Tady nás čekala už vánoční hostina. Samé dobroty. Libka v dobré náladě a jako vždy optimista.

Babička Věra, která už špatně slyší a občas se jí něco plete nás uvítala velmi vřele a moc se jí líbila Danička. Vzali jsme jí totiž jedno album fotek. Kočka Madla von Okap vše pozorovala, ale nekamarádila s námi.(Von Okap pramení z toho, že jí jako koťátko Líba našla v okapu.) A to jsme jí přivezli i kočičí paštičku:o)
Dusty (německý ovčák) se zato kamarádit chtěl a psí čabajka mu náramně chutnala.
Prostě to bylo bezva.

Poslední adventní víkend,

aneb přípravy vrcholí. Já byla dneska ještě v práci a odpoledne jsme měli jet k babičce. Ale jelikož se jí ozval synek s manželkou (tchýně s tchánem) a objednal se na návštěvu, odvolala nás babička řkouce, že si nebudeme kazit odpoledne a sejdeme se jindy:o) Tak nějak. Jsem pro. Lubošovi je stejně mizerně, kašle a rýmu má asi poprvé v životě řádnou. Já to teda znám, ale vždycky říkal když 5x za den smrknul, že má rýmu, tak ted vidí, co to obnáší.

Tak jsem si nejdřív po práci a obědě dala šlofíčka a pak jsem uklízela. Vidět to není, naopak jak když tady vybuchnul granát. Všude tisíc krámů, co se bude přemístovat, ukládat, přendavat, balit, někam se to ponese atd. atd. Zítra musíme dojet někam na větve a odpoledne jsme pozvaní k mé ted momentálně bývalé kolegyni. To asi moc práce neudělám. Čert ví, kdy uklidím obývák, vydrbu troubu a tak podobně.

Každopádně ted už jdu do hajan, blíží se půlnoc. Třeba to tady nějaký skřítek neposeda za mě dodělá:o)

Roubenky ještě jednou...

Týden před....

Tak s cukrovím jsem definitivně skončila, dneska jsem zas něco málo uklízela a taky jsem opět upekla tu bleskovou tvarohovou vánočku.
Umyla jsem lednici a vyzdobila jí poetickými pohledy, které jsem si koupila. Některé už mám z loňska, na příbuzenstvo nelze spoléhat:o))
Včera jsem si cvičně odházela sníh -celý dvůr, kus zahrady a část silnice aby se vůbec dostal s autem domů. Tak mám v rukou asi pár metráků sněhu. Podle předpovědi mě to čeká ještě zítra znovu.
Pokud v tomhle počasí člověk nemusí jezdit autem, tak je to krása. To si tak představím jak sedím u kachláků ve staré roubence, která je obložená dřevem a jenom přikládám, popíjím svařák, peču domácí chleba a něco sladkého, voní frantík, o jé.....
Stejně mám pocit, že jsem se narodila ve špatném století. Miluju skanzeny. Jenže pravda je taková, že pokud bych chtěla žít chudě, musím nejdřív zbohatnout. To jsou paradoxy, co?Ale je to tak. Roubenka je drahá záležitost.

Zítra mi přijede taky kamarád, co mi trošku začaroval  v září žaludek. Myslím, že ho využiji znovu, poslední dobou opět začíná zlobit ...
Taky nějak nevím, co vařit. Dochází mi inspirace. Zítra asi udělám gulášovku, at se Luboš poměje.:o)

Střípky z vánoční výstavy v Trhovém Štěpánově

13. 12. SVATÁ LUCIE

Lucie se narodila kolem roku 286 v Syrakusách bohatým křesťanům. Už jako dítě bez vědomí rodičů složila slib věčné čistoty.
Po otcově smrti ji matka chtěla provdat za bohatého pohana.
Lucii se ale podařilo zásnuby oddálit a tím se jim vyhnout. Úpěnlivě prosila boha,  aby ji od manželství zachránil.
V té době její matka vážně onemocněla a Lucie se modlila k bohu
za její uzdravení. Podařilo se jí matku přemluvit aby s ní navštívila
hrob Agáty v Catanii v té době poutní místo, kde se lidé uzdravovali.
Matka se skutečně po návštěvě tohoto poutního místa uzdravila a z vděčnosti slíbila dceři, že své věno
může použít pro církev a pro chudé a že i nadále může zůstat
zasvěcena bohu.
Avšak její snoubenec byl tímto rozhodnutím natolik rozezlen a uražen, že Lucii udal u místodržícího císaře.
Lucie byla okamžitě zatčena a krutě mučena. Zůstala však neoblomná. Místodržící ve vzteku nařídil, aby dívka byla pro větší
potupu umístěna v místním nevěstinci. Když však Lucii naložili do vozu  taženého voly, vůz zůstal stát jako přikovaný. Na to místodržící rozkázal dívku polévat vařícím olejem. Avšak ani toto nepomohlo.
Kat, který celý proces vykonával, byl již natolik rozezlen, že Lucii
probodl dýkou.
Lucie zemřela 13. prosince roku 304.
Podle jiných však měla být Lucie upálena. Oheň jí ale neublížil a tak kat použil meč.

Lucie patří k velmi uznávaným světicím a je patronkou
nevěstek, sedláků, sklářů, švadlen, krejčích, notářů, písařů,
spisovatelů, advokátů, služek, podomních obchodníků, vrátných
a dalších profesí.
Pomáhá lidem při bolestech v krku, krvácení, proti očním nemocem,
infekcím a při úplavici.
 
Dříve se věřilo, že v den jejího svátku musí mít hospodyňky naklizeno,  
protože Lucie prý obchází stavení za stavením a krutě trestá nepořádek.

Pořekadlo: Lucie, noci upije ale dne nepřidá.
Znamená to, že od tohoto dne se začínají noci zkracovat a den
prodlužovat.

Lucie je mystickou postavou nositelky světla. Proto dříve v den
sv.Lucie chodily za zpěvů dívky po vsích oblečené v bílých sukních.
Na hlavách nosily korunu z hořících svíček. Později byla koruna
vyměněna za hůl na které byla zavěšena malá lucernička.

Žleby

Zámek Žleby v zimním kabátě vypadá úchvatně.

Adventní prohlídka zámku nebyla nic moc. Z průvodkyně bych snad za chvíli začala taky koktat, něco tak příšerného jsme ještě nezažili. Slova "například, tedy, vlastně" používala v každé větě několikrát, zamotávala se do toho jak moucha do pavučiny, chvílemi jí docházela slova a navíc měla hlásek jako konipásek, takže v druhém koutě místnosti jí nebylo slyšet vůbec. Možná lepší.

Nejlepší byl závěr - kuchyně a ochutnávka jídel.
Před kuchyní nás uvítal šlechtic v dobovém oblečení a kuchyň byla krásná, jen byla chyba, že nerozdělali nikde oheň, jistě by to bylo útulnějí.
Byla tady jedna kuchtička a dvě pomocnice, to byla hned jiná káva. Mluvila, zpívala, vtipná, patrně to byla členka nějakého divadelního souboru. Ta měla vést prohlídku, to by bylo jistě zábavnější.
Dostali jsme ochutnat kubu, jáhlovou kaši i cukroví.
Krásné bylo, že cukroví bylo uložené v prádelních koších vystlaných plátnem. Škoda, že se nesmělo nikde fotit.

Jak je vidět, i přes zimu a vítr, pořád je mi do smíchu....
A takhle jsme parkovali, mysleli jsme, že jsem tady sami. Pak se zjistilo, že je jenom každý líný na krok a tudíž parkují všichni přímo pod hradem.

Cestou domů jsme se stavili v Čáslavi pro chleba a taky mi Luboš koupil dvě čepice. Vždycky si to nakonec rozmyslím a říkám si, že čepici nepotřebuju. Tak už na mě došlo, hned jsem jednu "debilku" narazila, vítr byl šílený.
Navštívili jsme taky výstavu keramiky a pak už hajdy domů, pokračovat v pečení cukroví.

7. 12. Svatý Ambrož

Ambrož byl synem prefekta Galie. Jeho matka byla silně věřící
křesťanka, která se se po smrti svého muže přestěhovala se třemi dětmi do Říma.
Ambrož po studiích získal titul konsula pro ligurskou provincii a byl
poslán do Milána. Byl ale předurčen pro jiné úkoly.
  Po smrti milánského biskupa Auxentiuse byl zvolen  na jeho místo, ač k tomu neměl ani vzdělání, ani hlas ve shromáždění a dokonce v té době nebyl ještě ani pokřtěn. Měl ale dar výmluvnosti a to rozhodlo. Ambrož se zprvu tomuto titulu bránil, ale nakonec přijal křest a osm dní po té, byl vysvěcen na biskupa.
Ambrož začal studovat řečtinu, teologii a literaturu a později se prosadil i jako učitel a pastýř.
Postavil se proti římskému aristokratovi Symanchovi, který žádal,
aby zůstal v senátu pohanský oltář bohyně Vítězství. V té době dal císař Theodosia Velký v Soluni z pomsty za smrt gótského velitele popravit 7000 lidí. Ženy a děti nevyjímaje.
Ambrož tento zločin pranýřoval a  Theodosia vyloučil z církve.
Ten po počátečním hněvu nakonec projevil lítost. Objevil se oděn v
kajícnickém oděvu, aby se veřejně kál za  své provinění a aby byl znovu přijat do církve.
Ambrož napomáhal se vší rozhodností k tomu, aby stát byl podřízen církvi.
Měl zásluhu i o konverzi svatého Augustina, kterého později i sám
pokřtil.
Ambrož byl nejen svědomitý správce církve, ale byl především otcem věřících a chudých, kterým po svém nástupu na biskupský stolec, rozdal celé své jmění.  Byl to výborný řečník. Mezi jeho posluchači se nacházel v té době i svatý Augustin, který o něm mluvil s neobyčejnou chválou.
Ambrož byl rovněž apoštolem sociální spravedlnosti a zastával heslo
že země patří všem a ne pouze bohatým.
Miloval liturgii, zaváděl lidový zpěv, sám psal hymny a komponoval k
ním melodie. Objevil těla několika světců a vyvolal tím kult ostatků
i na Západě. Právem je považován vedle svatého Jeronýma, Řehoře Velikého a Augustina za jednoho ze čtyř velkých učitelů církve.

Druhý adventní víkend

byl u nás ve znamení pečení a špatné nálady, tak jsme si udělali takový malinkatý výlet.
V sobotu jsem opět byla v práci, pak jsem upekla troje cukroví, večer jsme šli gratulovat kamarádce Jitce.
 
Dneska jsem si dopoledne udělala další tři těsta, oběd jsme měli rychlovku - "kuřecí ňadro" s hermelínem a pečené brambory. Po obědě chtěl jet Luboš natankovat naftu do auta a jelikož jí bere zásadně v Janovicích, tak jsem jela s ním a popojeli jsme ještě kousek - do Malešova.

V místní postupně renovované tvrzi byla adventní a Mikulášská akce. Byli jsme tu před 2 lety na něčem podobném a zajímalo nás jak postupuje rekonstrukce.

  
A ono jo. Je to tvrz, dost tma, takže fotit šlo jen těžko.

Když jsme se vrátili, zajeli jsme ještě k bab, dědovi a Šárce s malým Mikulášem.
Taky nám něco nadělil a i u nás doma byl nějaký ten "uhlík"
Kdyby někoho překvapily omalovánky od Lady s čertem a pastelky, tak vězte, že na moje, Voráčkem zhuntované nervy, je to to pravé ořechové:o)

Před chvílí jsem upekla další dva druhy a taky bílkový chlebíček do stromečkové formy - zítra přijde na kafíčko kolegyně Libka, která už je "na svobodě".

5.12. Svatý Mikuláš

Historicky je doloženo, že se Mikuláš stal kolem r. 300 biskupem v Myře v tehdejší Lykii. V době pronásledování křesťanů za Galeria Valeria Maximina, se Mikuláš dostal do zajetí. Údajně kolem r. 310. V zajetí byl týrán a mučen. Po jeho propuštění kolem roku 325 vystoupil na slavném koncilu Nicejském.
Mikuláš byl uctíván od 10. století v Německu kde vznikl také obyčej, který zůstal zachován dodnes a to, ze Mikuláš navštěvuje děti a obdarovává je malými dárky. Tento zvyk vznikl v klášterních školách, kde se tehdy hrála biskupská hra, při které jeden z žáků přebíral jednou v roce funkci opata nebo i biskupa a tak zvaně vládl nad klášterem a nad školou. Tato hra se zpočátku hrávala 28. prosince, v den Neviňátek, ale zhruba od 13. století byla přeložena právě na den sv. Mikuláše. 

Je již vžitou tradicí, že Mikuláš s čertem a andělem v předvečer 6. prosince navštěvuje děti a rozdává jim různé pamlsky, nebo je kárá za neposlušnost. Původně ale bylo zvykem, že Mikuláš naděloval do punčoch nebo holinek, které si děti nechávali za dveřmi, nebo za oknem a kde je děti ráno na sv. Mikuláše našli naplněné sladkostmi.
Umělecky postavu Mikuláše vytvořil teprve před 100 lety malíř Moritz von Schwind a to jako muže s dlouhým vousem v dlouhém, kožešinou lemovaném plášti s kapucí. Od té doby je Mikuláš znázorňován v různých podobách. Na východě například je znázorňován holohlavý. Nejčastěji je ale znázorněn se třemi zlatými koulemi na knize, nebo třemi váčky na peníze, zlatými pruty, kameny, chleby či jablky.
Sv. Mikuláš je Patronem Ruska a Lotrinska. Dále je patronem ministrantů, dětí, poutníků, dívek, cestujících, obchodníků, řezníků, soudců, advokátů, notářů, lékárníků, výrobců parfémů, lodníků, námořníků, rybářů, vinařů, lihovarníků, sedláků a dalších řemesel.

Čert a anděl. 

Nikdo dnes již neví, kde se vzali a proč se objevují s Mikulášem. Čert však znázorňuje zlo, peklo a trestá zlobivé děti. Anděl naopak děti chválí a povzbuzuje je. Mikuláš pak rozdává dárky. Takže je nakonec vše vyrovnané a na každého tak zvaně dojde.

4.12. Svatá Barbora

4.12. je první magický vánoční svátek. Tento den je zasvěcen svaté Barboře.

Podle legendy byla Barbora velice krásná a moudrá dívka, která se narodila v Nikodemii v tehdejší Malé Asii ve 3 stoleti. Narodila se  údajně v rodině bohatého kupce. Matka krátce po porodu zemřela a otec převzal celou výchovu sám. Otec Barbory byl pohan a tudíž nepřítel křesťanství, které v té době bylo zakázané a tvrdě trestané. V tomto duchu velice přísně vychovával i svou dceru. Ze strachu, aby dcera nepodlehla křestantví, nechal později otec postavit vež, do které dceru zavřel. Avšak po čase, s nadějí, že si Barbora najde ženicha ji dovolil  z této věže vycházet. Barbora však ženichy nevyhledávala, ale seznámila se s křestany, od kterých přijala jejich víru a posléze se i nechala pokřtít.  Když se otec o tomto jejím činu dověděl, dceru krutě zbil a chtěl ji i zabít.   Barboře se však podařilo utéci  do lesa, kde se před ní otevřela skála, ve které se ukryla. Otec však dceru nechal hledat a tak Barbora dlouho ve své skrýši nepobyla. Nakonec ji prozradil pastýř a tak byla chycena, odvlečena před soudce a otce, kteří ji nutili aby se vzdala své víry. Barbora však tvrdě stála za svou vírou a tak byla mučena a týrána. Dokonce jí byly uřiznuty prsy.  Barbora ale nepolevila. Soudce nakonec nařídil popravu setnutím hlavy, kterou měl vykonat sám otec. V momentě, kdy otec dceři hlavu setnul, z nebe sjel blesk a otce na místě zabil. To se stalo v roce 306.

Svatá Barbora je uctívána jako svatá patronka havířů, dělostřelců, architektů a matematiků. Je také patronkou umírajících. Dále je ochránkyní proti náhlé smrti či proti smrti bleskem.

                       

 Tradice kvetoucích barborek :

Řezání třešňových větvičkek „barborky“ je velice známý zvyk, který se přenesl i do našich domovů. Rozkvetlé větvičky se tak stávají vánoční výzdobou v mnoha domácnostech. Řezáni větviček má ale také údajně čarovnou moc. Větvičky "barborky" původně řezaly pouze dívky ze stromu 10 let starého a to krátce po setmění. Dívky se o větvičky musely řádně starat aby jim vykvetly. Za tímto účelem se musela voda ve váze každý den měnit a větvičky měly být zalévány několikrát denně vodou, kterou dívka donesla v ústech. Rozkvetla li pak "barborka" na štedrý den, znamenalo to, že se dívka do roka vdá. Pokud větvička ale nerozkvetla, dívka měla ještě počkat rok. Někde se dokonce věřilo, že nerozkvetlá "barborka" značí, že dívka již prišla o panenství. Jedna z dalších pověr mluví o tom, že dívky řezávaly tolik větviček, kolik chlapců se jim líbilo. Každá větvička pak byla popsána jménem chlapce. Větvička se jménem chlapce, ktará rozkvetla jako první, ukazovala na toho chlapce, za kterého se dívka provdá. Také se věrilo tomu,  že kolikátý den větvička rozkvete, tolikátý měsíc v příštím roce bude mít majitel větvičky štěstí. Kvítek z "barborky" se také dával za šněrovačku a měl prý tu moc přivábit chlapce, na kterého si dívka myslela.

Jaromir Nohavica - Ladovska Zima

Další typy na adventní výlety:

Zámek Žleby

Zručský betlém
Tvrz Malešov
Mikulášká jízda parním vlakem do Černovic
Hamousův statek

Křivoklát

To byl dneska zase den! Vstávala jsem v 5, v práci jsem byla až do oběda sama, pak přišla "staronová" kolegyně, tak jsem jí 2 hodiny dávala rady a porady. Byla jsem úplně umluvená. Doma jsem se dala do vánoční štoly (obrázek je půjčený, nefotila jsem a už je zabalená v alobalu a uložená ve špajzu).

Udělala jsem taky kuře na houbách s rýží a když už jsem měla ten elán, ještě jsem si udělala 3 těsta na cukroví.
Když konečně přijel Luboš z práce, dali jsme se do likvidace sněhu na dvoře a pak  už jsme měli sílu se jen najíst, vykoupat a vypadá to, že půjdeme zdechnout do křoví.

Čas adventní

30.11. Svatý Ondřej

Prvním z adventních svátků byl 30 listopad. Byl to svátek sv. Ondřeje. O tomto svatém se moc písemností nedochovalo. Ví se o něm jen tolik, že byl apoštolem bratra sv. Petra. Narodil se v Betsaidě na břehu Galilejského jezera v Palestině. Ondřej zcela určitě ale není jeho pravé jméno, jelikož to byl žid. O jeho pravém jméně se ale žádná písemnost nedochovala. Ondřej se i se svým bratrem Šimonem, věnoval zprvu rybaření, později se stal učedníkem Jana Křtitele, kam přivedl i svého bratra a ještě později se stal jedním z učedníku Ježíše Krista. Po ukřižování Ježíše působil v Rumunsku, Rusku, Skotsku, Řecku, a pravděpodobně i v Gruzii a na Balkáně kde kázal evangelium. Na Balkáně byl později mučen a podle legendy byl ukřižován v řeckém městě Patras v Acháji na kříži ve tvaru X. Tento kříž se podle něj nazývá svatoondřejský. Svatý Ondřej je patronem nevěst, sedláků rybářů a obchodníků s rybami, řezníků, horníků, provazníků a nosičů vody. Umělci Ondřeje nejčastěji zobrazují jako starého muže s dlouhými bílými vlasy a vousy, s knihou evangelií v pravici, opírajícího se o kříž ve tvaru X, na němž byl podle legendy umučen. Nebo je zobrazován s rybářskou sítí. 30.11. v den jednoho z dvanácti apoštolů býval dnem věštění, který se dnes spíše spojuje se Štědrým dnem. V každém kraji bývaly však jiné zvyky. Jedním ze zvyků bývalo, že svobodná děvčata klepávala o půlnoci na dveře kurníku a pokud se z kurníku ozval kohout, bylo to znamení, že se dívka do roka vdá. Ozvala-li se ale slepice, znamenalo to, že se dívka ještě rok nevdá. Jinde zase dívky v tento den lily olovo. To se roztavilo na lžíci nad plamenem svíčky a lilo se přes klíč, jehož zuby znázorňovaly tvar kříže do studené vody. Ze vzniklých tvarů se věštilo, zda nastávající bude štíhlý, silný, malý, velký nebo také jakého bude řemesla, či bude-li bohatý, nebo naopak chudý. Podoba ženicha se hledávala i na rybníce ve vysekané díře ledu, kde stíny ukazovaly svým tvarem zjev nastávajícího. K známým ondřejským tradicím patří třesení bezem při kterém se odříkávala říkanka:
Třesu, třesu bez, ozvi se mi pes, kde můj milý dnes Třesu, třesu tímto plotem, všecí svatí mým životem. Kde je můj milý dnes, ať mně tam zaštěkne pes. Kterým směrem se pak pes ozval, tím směrem se měla dívka vdát. Ozval - li se místo psa kohout, znamenalo to, že se děvče vdá mimo svou vesnici nebo město.

První sníh

NÁROČNÝ VÍKEND

Tak nejen, že jsem byla v sobotu v práci, ale dokonce i v Kostelci n. Černými lesy na vánořním jarmarku. Neplánovali jsme, ale vzhledem k tomu krásnému počasí jsme odložili práci na jindy. Neprohloupili jsme, bylo to zde větší než v minulém roce, jen hudba nic moc. Koupili jsme si od dětí ze ZŠ věneček abychom taky přispěli něco školákům a doma jsem ho dozdobila. Taky asi dostanu dalšího čerta do sbírky:o)
A něco jsme sehnali Dáše,to nemůžu fotit, bude mít trošku malé překvápko k svátku.

Dneska jsme plánOvaně navštívili vánoční trhy na zámku ve Zruči nad Sázavou, hlavně kvůli tomu, že tam mimo jiné pěla Šárka a už jsme jí dlouho neslyšeli.

Pěkně jsme tam vymrzli, já se alespon zahřívala svařákem.
Pak jsme se ohřáli v bytě u Šárky, chvíli poklábosili a hurá domů, dělat věnce. Ty jsem ještě ted večer vyfotila, ale naživo jsou hezčí, nemůžu si pomoct. Taky jsme si už vystavila v kuchyni na parapet čertíky, ráno jsem ještě stihla tohle okno umýt. Naštěstí už poslední.
Teď jsem zapálila první adventní svíčku a kochám se.

Proč nemám fotky z Kostelce? Nedalo se, moc lidí a stánkařům se moc nelíbilo, když jsem chtěla fotit. Tak raději neprovokovat... Dneska ve Zruči jsem chtěla nahrát Šárku a dát jí sem, došly baterky a ty které jsem měla jako náhradní a vyndala je doma z nabíječky nešly taky. Každej!