4.12. Svatá Barbora

4.12. je první magický vánoční svátek. Tento den je zasvěcen svaté Barboře.

Podle legendy byla Barbora velice krásná a moudrá dívka, která se narodila v Nikodemii v tehdejší Malé Asii ve 3 stoleti. Narodila se  údajně v rodině bohatého kupce. Matka krátce po porodu zemřela a otec převzal celou výchovu sám. Otec Barbory byl pohan a tudíž nepřítel křesťanství, které v té době bylo zakázané a tvrdě trestané. V tomto duchu velice přísně vychovával i svou dceru. Ze strachu, aby dcera nepodlehla křestantví, nechal později otec postavit vež, do které dceru zavřel. Avšak po čase, s nadějí, že si Barbora najde ženicha ji dovolil  z této věže vycházet. Barbora však ženichy nevyhledávala, ale seznámila se s křestany, od kterých přijala jejich víru a posléze se i nechala pokřtít.  Když se otec o tomto jejím činu dověděl, dceru krutě zbil a chtěl ji i zabít.   Barboře se však podařilo utéci  do lesa, kde se před ní otevřela skála, ve které se ukryla. Otec však dceru nechal hledat a tak Barbora dlouho ve své skrýši nepobyla. Nakonec ji prozradil pastýř a tak byla chycena, odvlečena před soudce a otce, kteří ji nutili aby se vzdala své víry. Barbora však tvrdě stála za svou vírou a tak byla mučena a týrána. Dokonce jí byly uřiznuty prsy.  Barbora ale nepolevila. Soudce nakonec nařídil popravu setnutím hlavy, kterou měl vykonat sám otec. V momentě, kdy otec dceři hlavu setnul, z nebe sjel blesk a otce na místě zabil. To se stalo v roce 306.

Svatá Barbora je uctívána jako svatá patronka havířů, dělostřelců, architektů a matematiků. Je také patronkou umírajících. Dále je ochránkyní proti náhlé smrti či proti smrti bleskem.

                       

 Tradice kvetoucích barborek :

Řezání třešňových větvičkek „barborky“ je velice známý zvyk, který se přenesl i do našich domovů. Rozkvetlé větvičky se tak stávají vánoční výzdobou v mnoha domácnostech. Řezáni větviček má ale také údajně čarovnou moc. Větvičky "barborky" původně řezaly pouze dívky ze stromu 10 let starého a to krátce po setmění. Dívky se o větvičky musely řádně starat aby jim vykvetly. Za tímto účelem se musela voda ve váze každý den měnit a větvičky měly být zalévány několikrát denně vodou, kterou dívka donesla v ústech. Rozkvetla li pak "barborka" na štedrý den, znamenalo to, že se dívka do roka vdá. Pokud větvička ale nerozkvetla, dívka měla ještě počkat rok. Někde se dokonce věřilo, že nerozkvetlá "barborka" značí, že dívka již prišla o panenství. Jedna z dalších pověr mluví o tom, že dívky řezávaly tolik větviček, kolik chlapců se jim líbilo. Každá větvička pak byla popsána jménem chlapce. Větvička se jménem chlapce, ktará rozkvetla jako první, ukazovala na toho chlapce, za kterého se dívka provdá. Také se věrilo tomu,  že kolikátý den větvička rozkvete, tolikátý měsíc v příštím roce bude mít majitel větvičky štěstí. Kvítek z "barborky" se také dával za šněrovačku a měl prý tu moc přivábit chlapce, na kterého si dívka myslela.