Víkend za dvě věci:o))

Fakt. Nejdřív jsem byla v práci a už jsem toho měla za tento týden opravdu až nad hlavu. Po obědě jsem si chtěla jít lehnout a mínila jsem prospat odpoledne. Tak nic. Vzbudila jsem se přesně po 15ti minutách spánku.
Tak jsme se jeli podívat po okolních auto-bazarech, co mají v nabídce. Buď bylo zavřeno nebo zrušeno a nebo nic pro nás. Nakonec jsme se ještě stavili v oblíbeném sekáči, kde jsem se tak radovala při pohledu na hromadu vybraných letních kalhot. Podruhé NIC. Bud v pase pro 2 nebo malé přes boky. Pořád stejný problém. Ale dvě sukně jsem ulovila, jedna viz foto a druhá je béžová, dlouhá s laclem.

Večer nám oběma bylo tak chřipkově, že jsme už v deset byli oba v pelíšku.
Dneska ráno byl Luboš už OK, já jsem pořád jak nalomená větev. Tak jsem ani venku nebyla, jen prádlo pověsit a sebrat a nic jsem ani nedělala. Jo, akorát jsem uvařila, upekla pirožky a masovou roládu, něco málo vyprala a vyžehlila, myla nádobí a podobně.

Doufám, že se mi udělá lépe, nerada bych místo dovolené byla marod.
Jediná pozitivní věc - druhý den nevím o žaludku. Předpokládám, že má na tom zásluhu můj kamarád s malými léčitelskými sklony.

Abych nezapomněla, kdyby se na knižním trhu objevila kniha s názvem Jak jsem potkal ryby II, tak to není autor Ota Pavel, ale Luboš. Dnes má prosím rybářskou premiéru.:o))

Už jsme si dlouho nezahrály, co říkáte holky?

"Modré z nebe"

aneb dostala jsem od Luboše v neděli odpoledne dárek. Musíte uznat, že byl vtipný. Každopádně mě to pobavilo a potěšilo.:o)

Červená Řečice

Tak jsme dneska zdrhli z Kácovské poutě. Ještě ráno jsme se prošli městem a hned po brzkém obědě jsme vyrazili. Pravda je,že jsme ještě v 10hodin nevěděli, kam pojedeme.

Pak jsem našla tohle "Slámování" . Hlavní program už proběhl v pátek večer a v sobotu, ale i tak jsme se prošli, pokoukali a taky jsme viděli malebná zákoutí kolem místního kostela a fary. Krásná procházka.

No a protože se nám zdálo, že je ještě brzy na návrat domů, koukli jsme do mapy a zjistili jsme, že jsme vlastně kousek od Pelhřimova, kde jsme nikdy nebyli. Pouze tudy občas projíždíme.
Vzpomněla jsem si, že jsem jednou na internetu našla krásnou kavárnu, která měla být někde na náměstí Pelhřimova. Chvíli jsme jí hledali a nic a pak čirou náhodou byla objevena. Ještě hezčí než inzerovali, to většinou bývá naopak.

V místním infocentru jsme si zakoupili nějaké pohledy a tradičně magnet.Pexesu jsem pro tentokrát odolala:o)) Posílala jsem Luboše do věže, ale nepochodila jsem, schody nejsou jezdící...
Myslím, že lze Pelhřimov s klidným svědomím doporučit na výlet. Je tady opravdu kam zajít - Muzeum Vysočiny, Muzeum rekordů, Muzeum strašidel, Síň Lipských, vyhlídková věž, je tady divadlo, 3D kino a příští víkend tady mají pouť, kdyby snad byl někdo lačný i této zábavy. Do muzea strašidel jsme se chtěli jít podívat, ale pak jsem se přeci jenom trochu bála aby si nemysleli, že jim Luboš přivezl nový exponát:o))

Trhový Štěpánov

Každej! Nechali jsme doma foťák! A taková to byla zrovna krása. Udělali jsme pár fotek mobilem, ale není to ono.

Autorkou výstavy je Alena Zemanová, která je zároveň předsedkyní Klubu panenek České republiky. Dnešní slavnostní vernisáž proběhla v duchu gatulací, protože paní Zemanová zároveň slavila kulatiny.
Naše Šárka jim to zpěstřila zpěvem, takže to byla akce vydařená. Pouze drobný detail - nedýchatelno. Moc lidí na malé prostory, horko.
Takže jsme posléze ještě navštívili jednoho Lubošova bývalého kolegu, kterému to slibujeme dva roky.A tady jsem si vypláchla oko podruhé - krásné bydleníčko.

Hurá,

máme opravené auto! To zas bylo dobrodružství. Nejdřív nám náš opravář řekl, že nemá čas a taky že má posléze dovolenou. Tak jsme museli obtěžovat jiného. Ten první slíbil nakonec přivézt v úterý náhradní díly. Přijel ale až ve středu a řekl, že to rovnou udělá.  Každej, ale hlavně, že je to opravené.
Ještě, že máme takové přátele, kteří nám auto půjčili alespon na nezbytnou dobu, Luboš je bez auta zároveň i bez práce:o)
Patrně z radosti jsem se jetě ve večerních hodinách pustila do dalších koláčů, pořád mi to nějak nedalo spát.
Tyhle se povedly, mám klid.

Taky jsem ještě udělala bramborový salát a tím jsem s poutí skončila.:o)
Zítra jdu na dopoledne ještě do práce a navečer se asi pojedeme podívat do Trhového Štěpánova na výstavu. Mimo jiné tam na zahajovací vernisáži zpívá naše Šárka.  www.trhovystepanov.cz/muzeum  
Původně jsme chtěli do Kouřimi na "Trh řemesel", ale to by bylo na krátkou chvíli, to nemá cenu. Tam se musí jet už dopoledne.
A kam zmizíme v neděli, to ještě nevíme, ale někam určitě.

Přijela pouť.....

aneb jak člověk nemá dělat nic, do čeho se mu nechce a do čeho je štván jenom zvyklostmi.
Kdo mě zná, tak ví, že peču skoro pořád. Peču i koláče, většinou víckrát do roka. Kulaté, kynuté. Nikdy je nedělám na pouť. Tady je totiž zvykem dělat pouťové koláče motané. Ty nedělám vůbec. A chutnaly mi akorát ty od sněženky, jinak jsem v tom žádný zázrak nikdy nespatřovala.
Tak jsem se letos nechala vyblbnout, opsala jsem si nějaký recept na "svatební koláčky Marušky" a dala se do toho.  A zas mám na pár let klid.
Dělaly se dobře, vypadaly dobře,

ale upekly se z nich "parchantíci". Až se rozleží, budou asi i dobré, ale na pohled je to dost ostudné. Zkrátka toho másla bylo moc, myslela jsem si to hned. (1/2kg mouky, 1/2kg másla, špetka soli, 2 žloutky,4dkg droždí 1/2 dcl mléka)

No nic, v sobotu jdu do práce a v neděli někam snad zdrhnem, nemusíme všechno....

Zase ta cuketa...

Cuketu jsem vydlabala, zrníčka vyhodila, zbytek dužiny nakrájela. Na cibulce a česneku jsem orestovala mleté maso, přidala trochu sojovky, sůl, pepř, vegetu, potom nakrájenou dužinu, rajčatový protlak a chvíli jsem vše podusila. Na  vydlabanou cuketu jsem rozložila plátky sýra, potom podušenou směs a zasypala sýrem Zapékala jsem vše asi 25minut.

Jak jsme houbařili:o)

Plánovali jsme si, že pojedeme vlakem dneska ráno do Ledečka, zabrousíme do lesa, zajdeme do místní hospody na oběd a pojedeme zase zpět. Tak nic. Ráno nešel proud a lilo, lilo a lilo. Měli jsme takovej absťák z nedostatku kafe, že jsme si došli naproti do železářství a koupili jsme si plynový vařič.Jen ten malý, na kartuše.
Když nám obnovili dodávku střídavého a přestalo lejt, bylo už na výletek pozdě. Uvařila jsem bramboračku a lívance, dost jsme si pochutnali a pak jsme vyrazili do místního lesíka směrem k Soušicím. Zapomněli jsme, že už tam takřka žádný kloudný les není, a tudíž jsme šli celou cestu jen po horním okraji strázu a sbírali bedly. A že jich tam bylo. Bedla jedlá kam se podíváš.
Tak jdeme za chvíli smažit klobouky.

Cuketománie:o)

Od kde koho jsem dostala cuketu. Tak už bylo na čase je začít likvidovat.


 Jsou to nakombinované asi tři recepty. A nemám ponětí, jaké to bude, ale vypadá to hezky, ne?:o)

 Mám jednu výhodu - Luboš chválí vždycky všechno.

 Vymazaný a vysypaný pekáček, cuketa nakrájená na kolečka, na ní osmažený salám a anglická(zkrátka co dům dá) s jedním stroužkem česneku, plátky nivy, druhá vrstva stejná a navíc pokrájená cherry rajčátka, na závěr cuketa, strouhaný eidam, zakapáno olivovým olejem, bazalkou a bílým pepřem. Zapečeno v troubě.

Zítra udělám buchtu!
Teď jdu pokračovat v úklidu, čekají na mě okna v ložnici.





                                             

Sázavafest

Letos už počtvrté byl v Kácově Sázavafest.(www.sazavafest.cz )Tři roky po sobě bylo krásné počasí, letos je to horší. Louky, kde se vše koná jsou mokřiny i za sucha, tak chudáci lidi. Asi bez holínek a pláštěnky to nelze.

V rámci tohoto dění tady byl i Kinematograf www.kinematograf.cz, promítalo se na nádvoří našeho značně zchátralého zámku a přímo na chodbách zámku bylo Vetešnictví. Tak jsme tam s Dášou zašly na lov:o)) Dělaly jsme si zálusk na nějakou tu prastarou bílou zástěrku či něco podboného, ale marně. Našla jsem jen jednu vyšívanou kuchařku,

 
ale knih hned několik jsme zakoupily. To byl kup! Celkem jsem za vše utratily celých 180,- Kč.

"Bucloviny"

S dědou Láďou

Děda Láda = exmanžel.

Bucel na nedělní návštěvě

Jelikož se to holkám už tady chýlí ke konci, byly se rozloučit "ve mlýně" u tety Mirky a spol. Teta Mirka už je taky bábou (jak říkáme u nás - nepokrevní) a dokonce trojnásobnou. Prostřední vnouče je na fotce s Dáňou. Kluk jak buk.