Sýrové období

Sýr asi obsahuje něco, co uklidnuje. Jinak si neumím vysvětlit, proč mám na něj poslední dobou takovou chuť.
Takže včerejší večere byl hermelín zapečený v troubě na plátku listového těsta, které jsem potřela brusinkami. Na sýr jsem dala trochu strouhaných jablek a sekaných vlašáků.

 
Byla to velká dobrota, stejně tak i dnešní oběd - sýrová žemlovka.

 
 
Oba recepty jsem  někde viděla v časopise a jak je u mě zvykem, upravila jsem je k obrazu svému.
Hermelín  původně ležel na mangovém čatný a na něm byla čili paprička. Obojí momentálně v naší vísce nedostupné a navíc mě to nijak nelákalo.
A žemlovka byla popsaná jako toustový chléb sýry různého druhu, česnek, nějaké koření(nepamatuji si) a potřené máslem. Tak jsem dodržela ten chléb a různé druhy sýra. Tousták jsem pomáchala každý plátek v mléce tak, jako to dělám na normální žemlovku, akorát jsem ho nesladila, to dá rozum. Sýr jsem nasypala i navrch a zalila šlehačkou.A jelikož se snažím vyjít se svým žaludkem i bez prášků, česnekem jsem ho nedrážila. Asi za 15 minut je to v horkovzdušné troubě hototvé. Takže mé oblíbené rychlojídlo. Přidali jsme si k tomu tatarku, ale nemusí být, je to moc dobré i tak.
No a včera když už jsem měla to listové těsto, udělala jsem "šnečky", ty už jsem tady myslím ukazovala jednou, není to moc sladké a v podstatě zdravé(rozinky, ořechy), žádná kalorická bomba.

Vřele doporučuji vyzkoušet!

Dilema

Tak tohle všechno máme na autě v háji. Pneumatiky zcela nečekaně, jeli jsme do pneuservisu s tím, že patrně špatný ventilek, nebylo by to poprvé. Ejhle, on prasklý plášt.



A jelikož musí být pneu stejné, tak rovnou dvakrát prosím. Každej!

Přistartování to huhlá a skuhrá, mráz naší nejméně 4leté baterii nesvědčí. Na předním skle máme rýhy po stěračích(na dálnici se utrhla gumička a taťka stíral.....), do technické(začátek května) se bude muset též vyřešit a výfuk kompletně celý, o tom víme už nějakou dobu.

Tak co, koupit, nebo stčit auto ze stráně? :o))

Něco na zklidnění...

...i když jsem u toho leckdy pěkně vytočená! Málo mě bolí záda, tak jsem si pro zpestření koupila puzzle. Museli jsme přestěhovat půl obýváku abych měla kde "pracovat" a neseděla  přitom na zemi.

Prostě u toho ted trochu relaxuji, po třech nedělích práce s inventurou. Tuhle jsem utírala nádobí - příbory a počítala jsem je.Každej! Ale stává se mi to každý rok, takže nic nového.

Včera jsme to s kolegyní dorazily a už kolem 15hod. jsem byla doma. Ve vaně jsem strávila zbytek dne. Jednak abych smyla konečně tu špínu a prach z práce a druhak abych se rozmrazila. V práci bylo asi kolem 9stupnů.

Dneska jsem udělala akorát oběd , převlékla peřiny, utřela prach v ložnici, zalila kytky a víc nic. Ještě bych měla žehlit, už není kam prádlo dávat.

Ale to se teprve uvidí. Ted si dám dobrotu.

24. leden - Státní svátek SEK

Zasvěcení vědí, že je to už 9 let, co slavíme naše druhé narození.

A pro nezasvěcené - nemusíte vědět všechno. (od toho jsou tady jiní aby znali naše číslo bot a značku zubního kartáčku)

Takže Dášo, hezký svátek!!!

Budeme krmit ptactvo!

Tak letos poprvé se osmělili ptáčci a přiletěli taky k nám na dvorek. Začala jsem jim sypat alespon na parapet u okna, ale to ted díky sněhu nelze. Máme z nich radost, doposud sem nelítali patrně z obav před kočkama. Jsou tu kolem dokola takový nižší budovy na jejichž střechách polehávají kočky a kocouři všeho druhu. Ale letos jich nějak ubylo a tak asi nehrozí opeřencům takové nebezpečí.
Koupili jsme proto krmítko. Zítra ho snad Luboš někam umístí.

Návštěva

Tak jsme měli o víkendu návštěvu až ze Švýcarska.Aneb "jedli, pili, hodovali, dobrou vůli spolu měli..." Málem jsem si dala na dveře cedulku Obecní vývařovna a pekárna.
Ještě, že nemám myčku, jinak by se rozhodně zavařila.:o))
Nicméně jsme si to i hezky užili, poklábosili, zjistili, že německy opravdu nevíme  takřka nic, ale zasmáli jsme se. V sobotu jsme byli v Benešově v restauraci Toro/www.restauranttoro.cz/(to je jejich oblíbená), dokonce i v nově otevřené cukrárně, která patří též stejnému majiteli.

V přilehlém obchůdku mi René zakoupil chňapku (medvědici) a ozdobnou svíčku.

Tak si tady užili sněhu, protože ve Švýcarsku byli v té době naprosto bez sněhu.

M + M

Nedělní procházka

Kaktus

Můj vánoční kaktus letos hodně dlouho přemýšlel, zda budou Vánoce. A dlouho si myslel, že to snad ani nestojí za to. Přemlouvala jsem ho dlouho. Dokonce i vyhrožovala. Nakonec, snad aby se mě konečně zbavil, zvolil kompromis. Jedno poupě.
A když napadl sníh, tak se vylouplo. Zkrátka si asi myslí, že Vánoce mají být až ted. Bud se mu teprve ted líbí to počasí a nebo je víry pravoslavné a tudíž to má trošku posunuté. Nevím. Nicméně ho hýčkám a chválím a doufám, že příští rok.....

Dnešní realita

Tak i tak...

Včera byl den! "Za korunu drahá" jsem doma byla. V práci  to šlo, ale domů jsem přišla současně s Lubošem, udělala jsem jídlo(mimochodem moc dobré karbanátky - do mletého se dá měkký tvaroh, grilovací koření, cibule, hořčice, sůl a pepř, obaluje se v mouce), moc jsme si pochutnali, hlavně já, protože to bylo po 3 dnech normální jídlo.Měla jsem nějakou žaludeční chřipku. No a potom jsem spolu s manželem zalehla k televizi. Tak jak to běžně vůbec nedělám, na film vydržím koukat když se mi opravdu líbí a většinou až večer. Všechno je jednou porvé..... Tři filmy!!! Pak vykoupat a spát.
No a dneska jsem přišla v 17.hod. z práce(kolegyni jsem poslala už v 11.hodin domů aby vůbec dojela v té čině bezpečně), udělala jsem rychlojídlo na zítřek(zapečené kysané zelí s buřtem, zalité sladkou smetanou), zadělala na vdolky, umyla nádobí a šla jsem ven prohazovat sníh.

Normálně tohle není moje práce, většinou si to dělá Luboš sám, ale je v práci a podle posledního telefonátu dřív jak ve 4hod. ráno nedorazí, tak jsem mu to chtěla trochu prohrábnout aby se dostal autem vůbec domů. To jsem si dala, počítám, že zítra se nehnu a to jdu do práce:o( Myslím, že to může být tak 400m2. Dělala jsem to něco přes hodinu. Pak jsem upekla ty vdolky, myslím, že se povedly. Jsou z celozrnné mouky.

Ještě jsem se pokusila  vyfotit pro Ameriku kostelík v zimním obleku. Fotka je z okna a za tmy, takže nic moc.
Stále padá. Je to krása, ale bohužel i "krása". Děti mají jistě radost. Mělo to přijít na Vánoce, to by se nám víc líbilo.

Pro Daničku

Pěšky do Soběšína

Vydali jsme se na pěší tůru po červené turistické značce do Soběšína. Pro místní obyvatele notoricky známá cesta, my jí však nikdy nepodnikli.
Cesta vede kolem benzinové pumy směrem k Sporthotelu, pod ním se cesta točí do lesa k řece. Díky stále neodklizeným polomům je cesta taková trochu cik cak, trochu jsme museli obcházet a trochu bojovat s větvemi apod. Míjeli jsme celkem asi 4 chatové osady, dále polosamotu "Pelíškův most" a pak už byl konečně Soběšín.
Přešli jsme po mostě a zamířili do místní hospody. Z venčí tedy nic lákavého, ale uvnitř moc útulná hospůdka, kde praskalo ve velkých školních kamnech, u kterých se na židli válel "Mikéšek". Černej jak bota, měl krásně lesklou srst. Vypila jsme jeden grog, Luboš si dal pivo a museli jsme vyrazit na vlak. Zastávka byla nedaleko.
Domů už jsme dočochtali z posledních sil a těšili se na něco dobrého. Urazili jsme celkem asi 9km.
Fotky jsou trochu ponuré, slunce zašlo velice záhy po té, co jsme se vydali na cestu. Vila Mánička je dům, který si pořídila Kačenka Kornová. Už zde ale nepobývá.Omlouvám se za ten popisek u fotky, nějak se mi to tam nezobrazovalo, tak jsem to zkoušela vícekrát a ejhle, najednou jsou tam nějaké bludy...

Lístečky

Tak tomu říkám vůle k životu!!! Že kvetou barborky, to je tak nějak všeobecně známo, ale že vyraší lupínky na větvičce, která je nazlacená(včetně těch pupenů), tak to mě dostalo.
I když vlastně před 2 rokama jsme umístili do bytu uříznutou lípu, takřka celý strom - bez kořenů a bez špičky, ta se už nevešla a taky asi do 14ti dnů obrazila, tak co se divím.

První výlet v novém roce

Tak jsem měla chuť někam vytáhnout paty. Dopoledne jsme lehce pofackovali domácnost, trochu pozuřili díky opětovnému výpadku elektřiny(od 1.1. ve 4.oohod.ráno jsou neustálé několikahodinové výpadky, vždycky něco opraví a hoří jim to zase vedle..) a pak jsem tušila celoodpolední nudu.  Po obědě začal lehce padat sníh. Nechtěli jsme se vydávat nikam daleko, tak jsme přemýšleli, kam v okolí. Nakonec došlo na Hrusice, které jsem ještě neviděla pod sněhem. A taky jsem si myslela, že výzdoba v památníku pana Lady musí být jistě úchvatná, staročeská, líbivá. Tak to jsem se dost spletla. Hezké byly betlém a kocour Mikeš. Obojí upletené z papíru, moc pěkné. Jinak větve kudrnaté vrby ozdobené perníčky, jablíčky a do toho najednou fialové skleněné kouličky. Fujtajbl ve spolek. Na každých dveřích věneček, ale též ubohé. Ovšem paní průvodkyně stále stejná, příjemná a obrázky a knihy co pohladí duši také nezklamaly.
V čekárně se topilo a bylo zde uskladněné člóbrdo, které jsme hráli v létě 2008 na zahradě a taky různé hračky aby se děti zabavily. To moje se zabavilo báječně jak je vidět na fotografii.:o))
Koupili jsme si další magnet na ledničku a něco pohledů.
Domů jsme to vzali maličkou oklikou přes Chocerady a v půl 4 už jsme byli zase doma.

Konečně taky došlo na upečení slaných tyčinek, což jsem stále odkládala. Tzv. s křížkem po funuse....:o))