Hyacint

Od pondělka si u mě začala pomalu, ale jistě dělat hnízdo nějaká choroba.Ve čtvrtek jsem zašla do zeleniny pro novou várku vitamínů a udělala si radost hyacintem. Mám je ráda. Jednak díky té pronikavé vůni a druhak mi připomíná dětství, kdy jsem pravidelně kupovala mámě k MDŽ tuhle kytičku.

Jak jsem měla chuť háčkovat :-)

Popeleční středa u Káji Maříka

....
Pan farář řekl ve škole: „Ještě den, a přijde Popeleční středa – začátek čtyřicetidenního postu. Přijdete si do kostela pro popelec. Udělám posvěceným popelem na vašich čelech křížek na znamení, že i vy musíte býti v této době zvláště hodnými. Lepšími, poslušnějšími než dříve!“
Kája poslouchal, dech zatajoval. A jak přišel domů, maminky se ptal: „Víte, že bude za den Popeleční středa?“
„Jako bych nevěděla, Kájo, vždyť půjdeme s tatínkem také do kostela. Když jsem byla mladá a doma, o masopustním úterku bývalo v hostinci veselo. Ale když ponocný pod okny zatroubil na roh dvanáctou, vstal pan purkmistr a řekl: ,Teď domů, chaso! Začíná svatopostní doba!‘ A všichni se tiše rozešli a druhý den o sedmé všichni si přišli do kostela pro popelec. Nebožtík dědoušek zvečera toho dne vzal poslední šňupeček a potom dal pykslu babičce s prosbou: „Schovej, maminko, zamkni! Dá-li nám Pán Bůh dočkat, o Bílé sobotě po Vzkříšení šňupnem si oba…“
Kája dobře nerozuměl, ale cítil, že přeměna v církevním roce je velice vážná.
Maminka v úterý sundala velký kříž z kuchyně a malý z přístěnku, omyla je, a tatínek přinesl z lesa zelenou chvoj, rozřezal ji na drobné větvičky, přibil do podoby a velikosti obou křížů na zeď, jako by kobereček pod kříže uchystal. Teprve pak pověsili kříže a oba při tom řekli: „Aby Ti, Ježíši Kriste, bylo měkčeji na kříži!“
Maminka dříve zpívala čerstvé, veselé písničky, ale o Popeleční středě spustila smutnou a vážnou: „Křesťanská duše“.
Kája šel s rodiči do kostela. V řadách už stály a poklekaly děti kolem mřížek. Když na něho došla řada, přiklekl k mřížce se žhavým přáním: „Kéž jen mi pan farář hodně popela na čelo nasype, aby mně to vydrželo, než přijdu domů!“
A pan farář jako by to věděl, právě mezi prsty z cínového podnosu nabral, a Kája cítil drobný prach padat až přes oční víčka. Přivřel oči a popaměti šel k východu. Byl blažen. Cítil se býti mnohem důležitějším než dříve. Už jako veliký si připadal. Když si vzpomněl na fialové plátno s velkým bílým křížem uprostřed, které zakrývalo celý oltář, vzdychl si: „Jak je to všecko krásné! Ale jen aby mi ten křížek na čele zůstal do večera! Tatínkovi se setře kloboukem, mamince šátkem, ale já mám čepici v kapse a budu dávat velký pozor, aby mi to znamení co nejdéle vydrželo.“
Protože šel s přivřenýma očima, jak z kostela vyšel, v předsíni vrazil trochu loktem do staré Trempové. Hned se zdvořile začal omlouvat: „Já nerad, teta,“ ale než domluvil, už cítil její kostnatou ruku na svých zádech, a z jejích úst se řinulo jako z vodopádu: „Ty lesáku, ty Indiáne, ty divochu bezbožný, počkej, až potkám hajnýho, já mu povím, jakého má darebáka. Kluk uličnická, schválně do mne vrazí!“ A její ruka zvedla se k nové ráně…
Ale Kája už nečekal. Horké, lítostné slzičky pálily ho pod víčky. Vždyť on přece nerad! A ona tolik křičí a zlobí se!
Upaloval do školy. Povznesená nálada v jeho srdečku plakala. Ve škole ostatní děti povykovaly, ale Kája sedl na své místo. Z obou dlaniček udělal stříšku nad čelem, jen aby nikdo popelec mu nesmazal, a tiše seděl.
Vojta Brabenců, největší uličník ve třídě, se zeptal: „Proč si držíš ruce nad čelem?“
„Aby mi nikdo nesmazal popelec,“ řekl Kája upřímně. „Rád bych jej přinesl takhle čerstvý domů.“
Zlomyslné oči Vojtěcha Brabence zableskly zlobou. „A ukaž, máš to hodně znát?“
Kája odkryl čelo, ale než se nadál, naslinil Vojtěch ruku, přejel jí Kájovi čelo a vykřikl: „Tak, už nemáš nic, abys to věděl!“
Když pan řídící vešel za chvíli do třídy, viděl Káju s Vojtěchem v křížku. Po prvé viděl Káju se prát a podivil se. Kája, dítě lesa, ale poddajné jako tvárná hlína, s předobrým srdíčkem, ten Kája, který byl chloubou jeho třídy – ten se pral a k tomu s největším uličníkem třídy, a tak houževnatě. Ostatní utvořivše půlkruh kolem nich s planoucíma očima pozorovali postup rvačky tak napjatě, že příchodu pana řídícího ani nepozorovali.
Utvořily se dvě skupiny. Z té jedné bylo slyšet: „Kájo, nedej se!“
A z druhé: „Vojto, maž ho!“
Kájovy oči svítily, tvářičky se mu rděly až k čelu. Vojta byl vyšší o celou hlavu, byl „repetant“, opakoval už druhým rokem první třídu. Byl zlostí bledý, když pozoroval, že Kája, třebas menší, jako lasička uhýbá jeho štulcům a prohýbá se jako vrbový proutek. V pěstičkách Kájových bylo mnoho síly. Vždyť doma nosil vodu, dračky štípal, trávu nosil. A proto právě při vstupu pana řídícího zachytl konečně obě zápěstí Vojtovy, pevně stiskl, do půlkruhu jimi točil, a děti vidouce porážku Vojtovu, začaly sborem volat: „Kája to vyhrál!“
Vtom pan řídící pokročil až mezi ně. Kája pustil Vojtovy ruce, zahanbeně a rozpačitě se podíval po panu řídícím. Vojta zarputile, posupně si prohlížel špičky botek. Ostatní se rozběhli na svá místa.
Pan řídící jako by dnes měl vlčí mlhu, hodně zblízka podíval se do obličeje Kájova a řekl: „Kájo, ty se takhle umíš prát? To jsem ani nevěděl. To bude mít maminka malou radost, až jí to napíši.“
Ale Kája svezl se do první lavice a hořce se rozplakal. Trvalo to jistě čtvrt hodiny, než se dověděl z trhaného Kájova vzlykání, že Vojta mu utřel popelec a že si jej chtěl přinésti domů čerstvý. Pan řídící přes to, že byl už starý, přece nezapomněl, že také býval malým chlapcem a také někdy se popral s kamarády, a proto jeho ruka se dotkla hebce hlavy Kájovy a řekl: „Přestaň plakat, Kájo! Lepší by bylo, kdybys byl počkal, mně požaloval a ne se prát! Je to nehezké tak se rvát! Je mi to líto na tebe.“ Ale Kája plakal čím dál tím usedavěji, až pan řídící řekl přísně: „Už dost! A bude ticho!“
Kája zvedl uplakané oči, potlačil pláč a řekl vzlykavě: „Já už budu ticho, ale když já už nemám popelec a já jsem měl takovou radost, že si jej přinesu domů čerstvý, a měl jsem takový hustý a tmavý. Pěkně vás prosím, pane řídící, já bych si doběhl do kostela pro jiný!“
Jeho oči dívaly se s takovou prosbou na pana řídícího, že řekl: „Běž, ale hned ať jsi tady!“
Kájovy rty se rozšířily k úsměvu, poslední slzičky dopadly na lavici, mžikem byl ze dveří. „Tak ano! Vezmu to trapem.“
Když se po chvíli vracel, blahodárný úsměv ležel mu ve tváři, a temný popelcový křížek černal se mu na bílém čele.
Vojta stál na místě hanby a pan řídící právě dopověděl poslední slovo ostrého napomenutí.
Kája sedl do lavice a podotkl: „Tak pěkně děkuji, pane řídící. V kostele byl už jenom velebný pán, tak jsem mu řekl: „Já už jsem tu, prosím, byl jednou, ale Vojta Brabenec mi popelec utřel, a já jsem tuze naříkal. Tož pan řídící mne poslal ještě jednou.“
Jak děti ze školy vyšly, Kája nejvíc pospíchal. Ale teta kovářka byla před kovárnou a volala: „Kájo, pojď sem! Já nemohla pro popelec, moc mne nohy bolí, pojď, dám ti vdolek s hruškovým povidlím, syrečkem sypaný, smetanou kapaný, a vezmu si štipec popelce od tebe!“
Ale Kája uháněl a v běhu volal: „Já, teta, nemám kdy, líhnou se nám housata!“
Kovářka zavrtěla nedůvěřivě hlavou: „Že by už? To není ani možná! To kluk na roztopáč smejšlí, a mne, starou osobu, má za blázna. No, počkej, jen co uvidím hajnou!“
Kája poskakoval přes pařezy a myslil si: „Teď jsem lhal, a to už vím napřed, že teta bude žalovat! Raději to doma hned řeknu.“
Vběhl do dvorka: „Maminko, teta kovářka chtěla ode mne popelec, a já jsem řekl, že musím domů, protože se nám líhnou housata.“
Maminka řekla: „Ten konec mohl sis nechat, protože je to lež. A jestli nepřestaneš lhát, nebudu tě mít nic ráda, Kájo, odvykni si lhaní!“
Vtom vcházel tatínek. Kája dobře hádal. Kloboukem setřel si popelec, šátkem maminka. Jen on měl neporušený.
Maminka ho poslala pro vodu a on zapomněl přivřít dveře, a proto zaslechl, co maminka povídá: „Teta kovářka chtěla si vzít od Káji popelec. Jak by si sama nemohla dojít! Všecko svádí na bolest v nohou, ale běhat po městečku a sbírat klepy, to jí nohy nebolí! Ale Kájovi domluv! Řekl, že se nám líhnou housata. Zase lhal!“
Tak se nějak stalo, že tatínek zapomněl Kájovi domluvit.
Když Kája po modlitbě večer ulehl, pomyslil si: „Vida, tak ona teta lhala. Když velcí pořád napomínají nás malé, neměli by lhát nejdříve oni.“
A nebyl by klukem, kdyby poslední vzpomínkou nebylo zavolání Pepíka Kučerovic ze třetí třídy, které za ním poslal dnes odpoledne, když ze školy vycházeli: „Kluci, helejte, to je Kája Mařík, co dnes přepral Vojtu Brabencovic!“

Masová žemlovka

 V rámci soutěže "Vraž do toho kopu lásky" na těchto stránkách http://lenkavcelka.blogspot.com/2012/02/soutez-vraz-do-toho-kopu-lasky.html ... uveřejňuji recept číslo5

1 kg mletého masa
1 velká cibule
3 stroužky česneku
kečup, sůl, pepř, sojovka, worchester (dle chuti)
trošku sádla
toustový chléb
Orestujeme cibuli, přidáme maso a orestujeme. Potom okořeníme, přidáme kečup a chvilku dusíme.

5 vajec a 2dcl mléka rozšleháme, osolíme. V připravené směsi namáčíme jednotlivé plátky toustového chleba, poklademe do pekáče nebo zapékací mísy. Na chleba dáme maso,sýt, pokrájená rajčata a opakujeme.

Končíme chlebem. Zbytkem vajíčka zalijeme celé naše dílo a dáme zapéct.

Podáváme se zeleninovou oblohou. Kalorická bomba, ale vynikající.

Slaný koláč

V rámci soutěže "Vraž do toho kopu lásky" na těchto stránkách http://lenkavcelka.blogspot.com/2012/02/soutez-vraz-do-toho-kopu-lasky.html ... uveřejňuji recept číslo 4

Těsto:
250 g hladké mouky
125 g másla(hery)
3 lžíce vody, špetka soli

Náplň:
1 šlehačka
10 dkg sýry
4 vejce
sůl, pepř, muškátový oříšek
rajčata, papriky, brokolice (květák)

Vypracujeme těsto a dáme do dortové nebo jiné vyšší formy, kterou předem vymažeme a vysypeme moukou.Důkladně vytáhneme po celém okraji formy.

Na několika místech propíchneme vidličkou.

Brokolici nebo květák můžeme rozdělit na růžičky a dát na 2-3 minuty povařit (já dávám syrovou, nikdy není tvrdá). Na těsto rozložíme pokrájená rajčata, papriky a brokolici, posypeme sýrem nebo kousky sýra a zalijeme zálivkou z vajec, šlehačky a koření.

Pečeme v předehřáté troubě asi na 185 st.C.

Valentýn

Můj manžel byl dnes velmi vtipný. Pravil:" Dej holkám na blog recept, je to vynikající" .Oponovala jsem, že je to obyčejné LINECKÉ, to zná každý.
"Jak linecké, to je VALENTÝNSKÉ"  a víš určitě, že ho mají tak dobrý?"
Já myslím, že jo.:-))

Nedělní oběd

V rámci soutěže "Vraž do toho kopu lásky" na těchto stránkách http://lenkavcelka.blogspot.com/2012/02/soutez-vraz-do-toho-kopu-lasky.html ... uveřejňuji recept číslo 3:


Krkovička v kysaném zelí


4 plátky krkovice
1 sáček kysaného zelí
 6 brambor (podle velikosti, chuti...)
1 šlehačka (smetana na vaření)
sůl, pepř, grilovací koření

Pekáček nebo jinou vhodnou nádobu vymažeme tukem, poklademe syrovými plátky brambor, osolíme, posypeme gril. kořením, dále dáme kysané zelí a další vrstva jsou naklepané a okořeněné plátky krkovice. Poslední vrstva jsou brambory. Pak vše zalijeme šlehačkou a dáme pod poklicí zapéct, posledních 15 minut pečeme bez pokličky.

Další soutěžní recept

V rámci soutěže "Vraž do toho kopu lásky" na těchto stránkách http://lenkavcelka.blogspot.com/2012/02/soutez-vraz-do-toho-kopu-lasky.html ...

Kuřecí placičky

2 kuřecí "ňadra" nakrájíme na nudličky,smícháme 4 lžíce oleje,3 vejce, 3 lžíce solamylu, 1/2 lžíce kari, 1/2 lžíce soli, 1/2 lžíce pepře, 1/2 lžíce sladké papriky. Směsí zalijeme pokrájené maso a přidáme na kolečka pokrájený pórek(asi půlku, podle velikosti).
Necháme směs do druhého dne odležet a pak smažíme na pánvi placičky. Jako příloha je nejchutnější bramborová kaše.
Jelikož jsem měla sobotu pracovní, z časových důvodů jsem v troubě opekla hranolky.

Valentýnský víkend

U nás proběhl jako každý jiný, Luboš měl pátek i sobotu noční, takže co se dá dělat, navíc v tomhle mrazu. To je tak na pyžamové víkendy.
Nicméně jsem dneska měla překvapení do postele.

To jsem měla krásné probuzení. A už má holka své místo. Vlastně mám azalku podruhé v životě, ale bílou jsem jetště neměla.

"Vraž do toho kopu lásky"

V rámci soutěže na těchto stránkách http://lenkavcelka.blogspot.com/2012/02/soutez-vraz-do-toho-kopu-lasky.html uveřejňuji tento recept:

Hermelínové vdolky

Recept pro zájemce:
5dkg droždí
60dkg pol. mouky(možno namíchat s celozrnnou)
1 vejce
1 lžíce cukru
5dkg másla
2 nastrouhané hermelíny
2dlc mléka(nebo podle potřeby)
sůl, kmín

Klasické kynuté těsto(mě ho míchá pekárna), po vykynutí postupujeme jako u buchet, jen nádivka je slaná.

Nechávám je kynout ještě chvíli na plechu, pak potřu vajíčkem a posypu sezamem(hrubá sůl, kmín...) a dám péct. Asi na 180 stupňů. Čas jsem nesledovala, prostě až mají barvu, tak jsou hotové.
Nádivka: anglická slanina, cibule - na sádle opéct, pak přidat hodně pažitky, petržel.

Troška historie

Nedávno jsme začali s manželem pracovat na vytvoření RODOKMENU našich rozvětvených rodin. Při té příležitosti jsem hledala ve starých fotkách a našla jsem i "historickou" fotografii mého výtvoru.
Jelikož jsem kdysi byla 17 let v domácnosti díky zdravotnímu stavu jedné z dcer, měla jsem občas období ručních prací....
Některé výtvory mám doma, některé jsem rozdala. Tuhle madonu jsem dělala pro svého bratra, což byla myslím škoda práce, obraz jsem dělala téměř rok, nechala i zarámovat a kde je mu konec????
Ještě, že jsem si výšivku vyfotila.

Nevěřte receptům :-)

Taky už se vám to stalo, že jste si přečetli recept a něco vám tam "nelícovalo"?
Já jsem došla dokonce k názoru, že leckdy někde někdo ukradne do časopisu fotografii a pak k ní někdo vyrobí recept. Už se mi to stalo vícekrát. Někdy by si člověk mohl říct, že je asi nešikovný nebo něco spletl a proto to nevypadá tak jak má... Ale v tomhle konkrétním případě to bylo jasné od první chvíle. Přesto jsem se do díla pustila. Přečetla jsem si recept a viděla fotografii v novém čísle časopisu Kuchyně.cz.
Šlo o chleba. Na fotografii krásný žlutý nakrojený bochníček s kousky zelené papriky....
Co mě praštilo do oka bylo to, že chleba se má údajně péct v dortové formě. Ten na fotografii rozhodně nebyl bochník z dortové formy!
 Nakonec jsem ho tedy upekla v litinovém kastrolu, protože dortovou formu nemám tak velkou. Těsto bylo úplně tekuté, takže jsem oproti původním 450g mouky dala 700g a i tak bylo těsto ručně nezpracovatelné.
Nicméně výsledek byl nakonec skvělý, chleba se bez problémů upekl, vypadal po rozkrojení krásně a chutově byl vynikající.
Nicméně lituji předem nějakou začínající kuchařku, která se nechá napálit...

 

Dneska jsem vsadila na jistotu. Luboše honí neustále mlstná, tvrdí, že má čokoládový absťák, tak jsem udělala něco sladkého - tvarohové smaženky. A pokud si je dáte tzv. BEZ (jako já), tak je to poměrně zdravá strava - hlavně tvaroh a vejce.

My jim říkáme "PLUTO"...

Radost

Za okny zima třeskutá, ale na parapetu mi kvete krásně Amarylis. No není to krása?

Pizza rohlíky a detox salát

V loňském roce jsem narazila na některém z blogů na piza rohlíky. Recept jednoduchý, rohlíky sympatické.
Došlo na ně až včera. Nejdřív jsem si udělala tzv. salát detox a aby to nebylo zase až tak zdravé, vymyslela jsem k tomu ty rohlíky.
Obojí báječné. Nejvíc mě potěšilo, že salát chutnal i Lubošovi, ač NEJÍ celer....:-)

Detox salát

15 dkg celeru

15 dkg mrkve

2 jablka

15 dkg čerstvého zelí

1 hrst slunečnicových semínek

1 lžíce sezamu

1 hrst kešu oříšků

Zálivka: 2 lžíce medu, 2 lžíce olivového oleje, šťáva u jednoho citrónu, sůl

 Pizza rohlíky

200 ml mléka

100 ml oleje

400 g hladké mouky

půl kostky droždí

1 lžíce cukru

půl lžičky vegety

1 lžička oregana

Vykynuté těsto rozválíme do kruhu, trojúhelníčky stočíme do tvaru rohlíků, potřeme vajíčkem. Já jsem ještě posypala sýrem. Necháme chvíli kynout na plechu a pak asi cca při 170 st. C upečeme.

Vřele doporučuji

tenhle tvarohový koláč.

A tady je receptík:
340 g polohrubé mouky
220 g pískového cukru
4 vejce
1,3 dcl oleje
1 prášek do pečiva
2 lžíce kakaa
NÁDIVKA:
2 měkké tvarohy
130 g moučkového cukru
3 vejce
4 lžíce rumu
1 sáček vanilkového pudinku
1 velká plechovka meruňěk (broskví)

Vejce ušleháme s olejem a cukrem, vmícháme kakao a mouku s práškem do pečiva. Do vymazaného a vysypaného pekáče nalijeme polovinu těsta.
Na něj dáme rozmíchaný tvaroh se všemi ingrediencemi a poklademe kousky ovoce.
Pak zalijeme druhou polovinou těsta.
Pečeme asi 50 minut při 165 stupních C.

Večer pro sebe...

Skoro neuvěřitelné. Poté, co jsem byla zvyklá, že trávím večery bud sama nebo v práci, nastal zlom a měla jsem taťku doma pořád.
Dneska po měsíci mám večer pro sebe. I když nemůžu říct, že bych nebyla ráda, že je Luboš doma, to ne, ale přesto je příjemné být občas sama. Alespoň mě to příjemné je.
Byla jsem dneska i brzy doma z práce, tak jsem se (možná z radosti ) vrhla do vaření.
Udělala jsem rybí polévku (ze sardinek) s opečenými kostičkami, masový koláč a vločkové lívanečky.
Koláč už jsem někdy dříve zmiňovala, ale vločkové lívance jsem dělala v této podobě poprvé.

200g ovesných vloček
200 g celozrnné mouky
4 lžíce cukru
1 kostka droždí
400ml mléka
2 vejce
špetka soli
Těsto je hutné, dávala jsem na pánvičku lžící. Ale chutově jsou vynikající.