ŽIJÍ MEZI NÁMI, ŘÍKÁME JIM PŘÁTELÉ

Nevím, jestli je to tím, že je konec roku nebo tím, že už je mi konečně trošku líp a začíná mi pracovat mozek. Zkrátka začínám přemýšlet a lehce se dojímám. No nedivte se, dojímám se tím, že ještě žijí mezi námi a v dnešní době je to co říct.
Vzpomněla jsem si na dobu asi před 9ti lety, konkrétně to byl listopad, havaroval můj bratr i s rodinou a byli tak lehce pomuchlaní. Švagrová měla zlomenou ruku a naraženou krční páteř, bratr měl výron v koleně, jen malý prcek byl v pořádku. Tehdy jsem si vzala neplacené volno(abych byla upřímná, bratr mi to finančně vyrovnal) a starala se o ně. Tedy hlavně o malého, ale nevím zda nedali nakonec víc práce ti rodiče. Nemohla jsem tehdy pochopit, že není nikdo, kdo by bratrovi pomohl. Vím, že nutně potřeboval zajistit něco v Praze v bance a já tehdy tedy řídila, ale po Praze nikdy ne a tudíž jsem si netroufala a už vůbec ne jeho luxusním vozem. Vysvětloval mi tehdy, že žádné takové přátele, kteří by mu obstarali nutné záležitosti oni nemají. Bylo mi ho tehdy dost líto.

A dneska jsem si na to opět vzpomněla. Marodím už týden.
Luboš jezdí z práce dost dlouho na místní poměry, tudíž už nic nenakoupí. Telefonovala mi bývalá kolegyně Líba, nabídla mi, že mi nakoupí, uvaří a přiveze. Volala Sněženka, co potřebuješ? Psala Mirka, kdybys něco potřebovala.....
Tak jsem holky pěkně využila a moc jim děkuju. A vím, že kdybych zavolala přinejmenším dalším třem lidem, tak mě v tom určitě nenechají. No, tak se potom nedojímejte:o)
A navíc, Bucel už prý skoro nemá rýmu, dobře spí i jí. A přišel nám original pohled jak sedí na klíně Santovi - mohla by teda holka do filmu!