Na počátku bylo kolo

aneb historie adventního věnce. Na počátku byl hamburský pedagog a kněz Johan Hinrich Wichen. Chtěl udělat radost svým žákům - dětem ze sirotčince. Na sv. Ondřeje r. 1839 zavěsil v jídelně kolo od vozu ozdobené 23 svíčkami - kolik dní zbývalo do Štědrého dne. Zvyk se rozšířil nejdříve do německých protestantských sborů, měnící se počet svící se víceméně ustálil na dnes používaných čtyřech či pěti. Ve dvacátých létech dvacátého století se už uchytil i v německých katolických sborech. Dnes se již objevuje i v rodinách pravoslavného vyznání. Mimo různícího se počtu svíček (čtyři, pět i více) jsou použity i svíčky různých barev, podle symboliky. Kromě čtyř fialových, nebo červených svíček se používá další klasický vzor tři fialové svíčky a jednu růžová svíčka. Ve středu věnce může být podle dalšího tradičního modelu také bílá svíčka. Jako celek, tyto svíčky představují příchod světla Kristova do světa, nebo Ježíše Krista na svět. Existuje ovšem i další množství barevných variant, z nichž některé jsou dosti rozšířené, ale vycházejí z neznalosti křesťanských symbolů.V katolické církvi jsou nejoblíbenější barvy adventních svíček fialová a růžová. Historicky je podle křesťanské liturgie hlavní barva adventu fialová.

V protestantských církvích je obvyklejší použít čtyři červené svíčky. Červená je používána jako tradiční vánoční barva, symbolizující radost, srdce, Krista, důstojnost, vítězství bohatství, štěstí a krev. „…Tradiční barva adventního věnce je však červená a zelená. Červená upomíná na krev Kristovu prolitou za spásu světa, obě barvy pak symbolizují život.