Výlet na sever...

Předcházelo tomu několik dní teoretických příprav, studování turistických map, informací na internetu atd. A jak to tak bývá, nic se nemá moc plánovat. Ale já už jiná nebudu.

Nocleh jsme měli zamluvený už 6 týdnů předem a to v SRBSKÉ KAMENICI.

Dohodla jsem se s pánem na pozdějším příjezdu, protože jsme chtěli ten první den strávit v Děčíně a okolí.

Nejdřív jsme si prošli podzámčí, zámek byl bohužel v nějakých přípravách na sobotu, potom Podmokly, kde bydlela kdysi moje máma a dodnes bydlí teta.

Když jsme si prošli město, posilnili se svačinou a kávou, vydali jsme se ještě na Pastýřskou stěnu k zámečku.

Vyjeli jsme krpál k Zoo, tam zaparkovali a zbytek dorazili pěšky.
Výhled je skutečně překrásný.

Cestou zpět jsem šlápla do nějakého výmolu a jelikož jsem neměla pořádné boty, ale jenom balerínky, druhá noha mi ujela a žuchla jsem na zem. Pravý kotník nic moc. Tak jsem za pomoci Luboše dopajdala k autu, zajeli jsme do lékárny a jeli se předčasně ubytovat. Pan domácí mi hned přinesl ocet abych si mohla udělat octanový zábal a tak jsem zalehla na gaučík a léčila nohu. Začala bouřka pršelo, tak mi to ani nebylo tolik líto.

Po dešti se Luboš vydal sám na vyhlídku ve skalách a já se probírala v mapě a vytištěných materiálech o Českém Švýcarsku abych vymyslela něco jiného (pro mne dostupného) než bylo plánováno. Původně jsme ještě měli naplánováno na tento den pěší tůru na Dolský mlýn, kde se točila Pyšná princezna.
Když se Luboš vrátil, zavázali jsme pevně kotník a vyrazili na radu pana domácího do jedné z místních restaurací na večeři. Naštěstí byla asi jen 150m od chalupy. Pan domácí nás varoval, že rozhodně porci nesmíme, at si ani nedáváme přílohu. Já poslechla, Luboš ne, domů jsme si nesli opravdu dvě krabičky, to se nedalo.
Takže když budete mít někdy někdo cestu kolem Srbské Kamenice, rozhodně se zajeďte najíst do restuarace Zelená hospoda. Nebudete litovat.

 Po vynikajícím jídle jsme se ještě zašli podívat k místnímu kostelu, který je opravdu krásný a pak už honem zpět, noha bolela jak čert.

Druhý den ráno jsem se obávala, že bude noha v horším stavu, ale nebylo to tak zlé. Vstávali jsme jako vždy, když jsme někde na toulkách, velmi brzy. Po snídani jsme tedy vyrazili autem místo do Hřenska a na Pravčickou bránu po okolí směrem k Rumburku.
První zastávka byla v CHŘIBSKÉ. Tolik roubených a poloroubených chalup na jednom místě jsem ještě neviděla. Celá vesnice nebo městečko je jeden velký skanzen. Veliká krása.

 Pokračovali jsme do Krásné Lípy, kde jsme si dali v jedné z místních cukráren taky trochu" do nosu",
pohovořili s paní prodavačkou, která byla příjemná tak jako skoro každý, na koho jsme natrefili.

Další zastávka - RUMBURK.

 Rumburk se nám moc líbil, je to město mnoha tváří. Navštívili jsme Šmilovského ulici a Loretánskou kapli.
Například i tohle je Rumburk:

  Co nás dostalo totálně, to byl Varnsdorf. Šílené město, at se na mě nikdo nezlobí.

O moc lepší byla zastávka v Jiřetíně. Úplně původně jsme měli jít na vyhlídku do Jedlové,

 ale 3 km bych nedošla. Nicméně jsme si zašli do místní cukrárny, kde jsme přečkali chvilkovou deštovou přeháňku a potom  do infocentra, kde jsme se dozvěděli, že k hradu Tolštejn se dá dojet a zbylých asi 200m snadno dojít.

No, z kopečka jsem šla jako naše Šárka - za ruku. :o)) Opět úžasný výhled, prostě na to, v jakém stavu jsem byla, jsme toho myslím zvládli dost.
A to ještě není konec....
JETŘICHOVICE

 Luboš se uspokojil, protože se mu podařilo najít za pomoci jedné paní hostinské budovu, kde kdysi trávil celý měsíc se školou na ozdravném pobytu.
Budova je v rukou nějakého Ukrajince a tiše chátrá. Tentýž Ukrajinec je majitelem Sokolího hnízda - restaurace pod Pravčickou bránou. Ceny prý jsou luxusní a vstupné do areálu Pravčické brány stojí 70,- Kč. Nicméně veškeré úpravy a opravy jsou v režii správy NP. Takhle se podniká! :o)

A pak už hajdy domů. Dali jsme si večeři, kterou jsme si přinesli včera z hospody a pak nás pozval pan a paní domácí na skleničku. Báječně jsme si popovídali, jsou to bezvadný lidi.

Výhled z terásky

Tak jsme popili, zaplatili za pobyt, poděkovali, rozloučili se....
Ráno jsme vypadli už po 8. hodině. Program jsme opět hbitě upravili, změnili i trasu cesty.

První zastávka byla ZUBRNICE

Ne všude ovšem vstávají tak brzy jako my....Tak jsme se prošli vesnici, zdálky jsme se podívali na muzeum železnice. Všude prostě ještě zavřeno. Ale všimli jsme si poutače na muzeum čertů v Úštěku.

Tím bylo vyřešeno, kam dáL...
ÚŠTĚK - moc zajímavé město, krásné náměstí, příjemná galerie a úplně nej MUZEUM ČERTŮ.

Jelikož prohlídka muzea se konala až v celou hodinu, pozvali nás přítomní čerti zatím na kafíčko, užili jsme si tedy s nimi zábavy až nad hlavu.

Ještě, že jsem si  udělala u Lucifera oko již v Čertovně, protože v městském sklepení by mi jinak bylo ouvej... Byla to úžasná zábava, legrace, prostě zážitek. Zkrátka: Jeďte tam!!!!!!!!!!!!!!!!!

Abychom toho pekla neměli málo, vyrazili jsme ještě na hrad HOUSKA, které se také jinak říká Brána do pekel.
HOUSKA nebyla nikdy přístupná veřejnosti, poprvé až v roce 1999.
Průvodce byl velmi elegantní, znalý, příjemný, vtipný, už dlouho jsem nezažila podobného profesionála.

Pak už nás dostihl hlad a tak jsme se nechali navigovat ručně malovanými cedulkami - OBČERSTVENÍ U ANTOŠŮ. Hezká hospůdka s venkovním sezením v roubené chalupě. Na jídle jsme si moc pochutnali, porce byly opět úctyhodné.
Co říct závěrem? Domů se nám prostě nechtělo a určitě si  výlet na sever musíme zopakovat.