Jeden z problémů při práci jsou Lubošova záda. Přesto jsme spolu skoro vše odtahali, jediné co zbývá, je dostat do patra skříň.
Měli jsme několik nabídek pomoci, ale nakonec jsme se domluvili s Lubošovým bývalým kolegou z práce, kterého jsme beztak chtěli někdy pozvat do místního pivovaru. Tak jsme vše domluvili na dnešek, zamluvili stůl v pivovaru a těšili se. Já jsem zklamala kolegynik, protože chtěla vyměnit službu, což jsem odmítla, šla jsem z práce dokonce už ve 13 hodin abych stihla vše připravit.
Upekla jsem slané i sladké, usmažila pekáč kuřecích řízků (jogurtových), uvařila na zítra pivní guláš, povlékla návštěvě peřiny a měla jsem to akorát, než přijel Luboš z práce. Ten se najedl a obratem letěl do Vlašimi k doktorovi na injekci aby byl včas doma.
Tak ženská, která v tuto chvíli nezkolabuje, tu bych chtěla znát. Navíc po tomhle vysilujícím týdnu, kdy jsem spala v průměru tak 5,5 hodiny....
Tak jsem si šla prostě lehnout. Stejně jsem nemohla usnout, nakonec jsem asi 3/4 hodiny spala, pak mi Luboš nalil víno a uvařil kafe abych se trochu vzpamatovala.
Kéž bych se už naučila brát tyhle věci sportovně. Někdo přijede? Dostane kafe a vodu, to máme vždycky. A konec. To prostě neumím. Bohužel.
Jo a poučení na závěr: hledáš - li pomocnou ruku, najdeš jí na konci svého ramene.....
Žádné komentáře:
Okomentovat