Dneska mě nabudilo vycházející slunce a teplo, měla jsem chut si tak lehnout mezi kopretiny na louce. Vyslovila jsem před svým mužem nahlas, že bych jela do Černovic a ejhle, řekl KLIDNĚ... A tak jsme jeli. Poobědvali jsme skromně - zapečený květák a už jsme byli v autě. Neprozřetelně jsme si vzali náš novější fotooaparát abychom se s ním konečně naučili fotit. Nepoučili jsme se z Podhájské, kde nás zlobil. Tak tentokrát ani nezlobil, rovnou prostě nefungoval. Takže fotka jedinná a šlus.
Vyfotila jsem akorát čápy na komíně ve Věžné, jako dítě jsem se nemohla dočkat, jestli budou nebo nebudou. Tak tentokrát byli, i když už dávno nemají komín, ale stožár na stejném místě jako býval kdysi komín.
V Černovicích začalo pršet jen jsme dorazili, ale naštěstí jen drobně a krátce. V oboře bylo krásně, ale místo kopretin to vypadalo na padnutí mezi kaluže :-) Moc mokro. Procházku jsme si udělali docela dlouhou, tam je totiž pořád kde chodit po hezkých místech.
I místní hřbitov jsme navštívili, alespon svíčky zapálit...
A rozhodně jsem nemohla přijet domů bez lučního kvítí.
Cestou zpátky jsme se zastavili v Pacově v místní pizzerii na tomatovou polévku, kterou tady mají vynikající.
Úklid mě holt čekal až večer, když si dělám přes den výletky...
Žádné komentáře:
Okomentovat