Není co. I když ..... Od 1. června je u nás poměrně vypjato... Začala jsem chodit ještě do druhého zaměstnání (jen brigáda) a první týden jsem z toho byla unavená tak, že se mi chtělo brečet, nebyly valné zprávy z USA (řečeno velmi mírně), Luboš měl opět další úraz (rameno - nemůže řídit, takže ho musím vozit na kontroly), celkem tři mé zuby se rozhodly, že chtějí vidět paní zubařku (poslední návštěva byla prosím v dubnu), jeden zub se dokonce rozhodl amputovat mi jazyk, takže jsem téměř 3 dny nebyla schopna příliš mluvit (při mém zaměstnání brutální). Do toho jsem asi 3x (snad omylem či co) nahlédla do denního tisku a už to se mnou seklo málem definitvně.
V další práci dobrý (dostaly jsme s kamarádkou ředitelskou pochvalu), dvě cesty do Kolína na ortopedii jsou za námi, první návštěva u zubařky taktéž, v Americe se nám 50% procent vyřešilo téměř dle představ, tak jen ty politiky se ještě nepodařilo vyházet z oken...
Dostalo se mi dneska do rukou parte - 54 let! Hned vidím, že moje starosti jsou nic, proti těm, co mají jiní.
No nenalejte si skleničku! Já myslím, že si jí rozhodně zasloužím. Tak na zdraví!!!!!
Žádné komentáře:
Okomentovat