Slunečnice: Zemřel Petr MUK

pondělí

Zemřel Petr MUK

Byl jen o rok a kousek starší než já! Asi díky celkovému rozpoležení a nervovému vypětí jsem nevydržela a obrečela ho.

2 komentáře:

Jana Círmanová řekl(a)...: Nebyla jsi sama,já hned odpoledne jak jsem to našla na netu.Byl frajer...; 24. května 2010 v 20:11
Anonymní řekl(a)...: A já jsem si hned vzpomněla na "svého" Zicha...
Š.; 25. května 2010 v 14:48

Přihlásit se k odběru: Komentáře k příspěvku (Atom)

Doba přípravy na Vánoce se nazývá "ADVENT". Toto označení pochází z latinského slova "adventus", což znamená příchod. První začátky slavení adventu se objevují v jižní Galii a ve Španělsku koncem 4. století. Od 12. do 13. století se stal advent začátkem nového liturgického roku, který do té doby začínal Vánocemi. Datum první adventní neděle je pohyblivé. Je to proto, že poslední adventní neděle - čtvrtá - připadá vždy na neděli před 25. prosincem (který je hlavním vánoční svátkem). A protože 25. prosinec je každý rok v jiném dni v týdnu, tak i 1. adventní neděle má každý rok jiné datum. Advent vždy trvá do půlnoci dne 24.12. ("štědrý večer" je vigilie - předvečer hlavního vánočního svátku). Někdy se proto stává, že poslední adventní neděle může připadnout i na Štědrý den. V takovém roce trvá advent vlastně jen tři týdny, i když má čtyři adventní neděle.

Purpura

Pálení purpury Dnes má doma kamna opravdu jen málokdo, purpuru ale můžeme opatrně pálit i například na sklokeramicke desce vařiče nastaveného na nízkou teplotu, nebo na železném plátu sporáku, raději však s použitím alobalu, jako podkladu pod bylinnou směs. I tak ji samozřejmě raději nenecháváme bez dozoru. Purpura se ale dá pálit i v nádobce aromalampy, kam normálně kapeme vonný olej do vody. Místnost nám provoní i pokud ji jen zahříváme na podložce na topení, navíc je to asi nejbezpečnější varianta. Purpura by neměla doslova hořet plamenem, ale jen mírně doutnat. Zahříváme a "pálíme" ji proto, že působením tepla se aromatické látky mnohem lépe uvolňují do vzduchu, efekt je proto mnohem výraznější.

Šestá neděle postní – „Květná“

Tímto dnem se připomíná vjezd Krista do Jeruzaléma. V tomto kraji rostou palmy, které bylo zvykem světit. V našich krajích palmy zastoupily nejčastěji větvičky jívy – kočičky, ale světily se také košťata z břízových větví, jedlové chvojí, lýkovec, klokočí, jalovec, krušpánek, narašené pruty vrby, lípy, hlohu, z nichž se vytvořil svazek a ovázal se červenou stuhou nebo povijanem. Svěceným kočičkám se přisuzovala zázračná moc, měly pomáhat proti pohromám, kouzlu, nemocem. Zastrkovaly se za rám svatých obrazů, za domácí kříže ve světnicích, nebo se zapichovaly na kraj pole, aby ochránily úrodu. Také se jimi vytíraly oči, aby nebolely, a někde se jedna až tři kočičky polykaly, aby nebolelo v krku. Jiným zvykem bylo to, že se v tento den nesmělo péct, protože by se „zapekl květ“ a nerodily by se ovocné stromy. Někde se konala procesí. V tento den si lidé oblékali své nejlepší nebo nové šaty. S touto neděli se pojí další tradice, a to přinášení „létečka“, někde „líta“. Stromové „líto“ byl zdobený živý stromek (jehličnatý nebo jíva) asi 70 cm vysoký. Zdobený byl bílými vejdumky na šňůrce, řetězy ze slámy a ústřižků textilu navlékaných střídavě na nit. Na vršku byla panenka z hadříků. V jiných krajích mívalo „líto“ podobu větve jívy, na niž byly pomocí stuh upevněny bílé nebo barevné či zlaté vejdumky, ptáčci z těsta a také řetězy z papíru, textilu a slámy a papírové květy. Někde se přivazovala navíc holubička, jejíž tělo bylo vyrobeno z vejdumku a křídla a ocas z poskládaného papíru – varhánku. „Líto“ symbolizovalo život a jaro a mládež ho přinášela do vesnice. Tam s ním chodila po koledě, za kterou dostávala vejce, omastek, mouku, slaninu atd. Z koledy si pak všichni udělali svačinu pod širým nebem.

Pátá neděle postní – „Smrtná“

Nebo také „Smrtelná“. Váže se k ní starý zvyk „vynášení Smrti (krajově též Moreny, Mařeny nebo Mořeny)“. Je to figura zhotovená ze slámy a hadrů (režná košile a sukně), s pomalovaným obličejem a na krku má korále z vyfouknutých (nebarevných vajíček). Někde ji zdobí stuhami, papírovými věnci. Je připevněna na dřevěné tyči a za zpěvu mládeže vynášena ze vsi a vhozena do vody nebo spálena. Tento zvyk symbolizuje vyhánění zimy. Někde se praktikoval obchůzkou po nejbližších příbuzných. Figura byla malá, upletená z režné slámy, měla papírovou hlavu s obličejovými rysy a ostatní části těla měla zformovány ze svazku slámy. Říkalo se jí „Smrťák“ nebo „Mařák“. Tento zvyk mívá krajové odlišnosti. Ve Slezsku vyrábějí Mařenu z došků. Na hlavu jí dají bílý šátek, do týla uvážou dva lněné copy, oblečou ji do mužské košile a tří až čtyři sukně opášou červenou nebo zelenou zástěrou. Na hlavu jí dají věnec s pentlemi. Na Jičínsku průvod nese Mařenu k lesu, kde jí svlečou šaty a roztrhají je. Mezi tím chlapci useknou „májíček“ a nesou ho zpět místo Mařeny do dědiny. V okolí Zábřehu a na Šumpersku se Mařena nastrojí do pěkných šatů. U lesa za dědinou se odstrojí, došek se spálí. Do šatů se obleče děvče, kterému se říká „Léto“ nebo „Anděla“. Chlapci v lese utnou májíček, dají ho „Létu“ do ruky a přivádějí ho zpět do dědiny namísto Mařeny. „Léto“ se cestou vždy po dvou krocích zatočí. Kroměřížsko: Ráno chodí děti s „májem“ nebo s „borkem“ a odpoledne děvčata se „smrťó“. Za dědinou jí hodí do „dola“ a zalijí zelnou vodou, kterou nese jedno děvče v putýnce. Západní Morava: Děvčata chodí se „Smrtolkou“ (smrček ověšený vejdumky nebo šneky a věnečky ze sečky a hadérek (klevety). Na vršku je panenka z hader. Na Hané je „Smrt“ dutá dýně s vykrojenýma očima, v níž hoří svíce. Před večerem ji nesou na plachtě za dědinu a vhodí jí do vody. Někde chodí děvčata s Mařenou a chlapci s Mařákem (Smrťákem) současně. O této něděli se zahalovaly kříže. Ve 3. a 4. století byly kříže s postavou umírajícího Krista bohatě zdobeny. Aby výzdoba nerušila vážnost tohoto období, byly kříže zahalovány, tento zvyk přetrvává dodnes.

První neděle postní – „Černá“

Název vznikl pravděpodobně proto, že v době půstu ženy odkládaly pestré součástky oděvu a namísto toho se oblékaly do tmavých šatů a zástěr a na hlavu vázaly černé šátky. Tato postní neděle měla i jiná pojmenování. Někde se jí říkalo „Pytlová“, jinde to byla „Pučálka“ podle pokrmu z namočeného a usmaženého hrachu, který se v tento den vařil. V oblastech středních Čech se jí říkávalo „Liščí“ neděle. Název vznikl podle zvyku hospodyní péct tajně v noci z pšeničného těsta kynutého pod vodou preclíky sypané solí a mákem. Byly to pamlsky pro děti, které se navlékaly na vrbové proutky, ty se svázaly červenou pentlí a pak se zavěsily venku na stromy s tím, že je tam dětem nadělila liška. Liška byla symbolem prosperity.

Popeleční středa

Jak takový masopust probíhal dříve?

(A někde třeba ještě probíhá.) Někdy se udává, že masopustní období trvalo již od slavnosti Tří králů (Zjevení Páně) do popeleční středy. Klasické masopustní období ale trvalo 3 dny před popeleční středou. Začínalo masopustní nedělí, kdy se rodina sešla k bohatému obědu. Poté se všichni chystali k muzice, kde se hlavně tancovalo, někdy až do rána. Také pondělí bývalo ve znamení tance, zábavy a veselí. Vyvrcholením masopustního veselí bylo úterý. Na tento den si každý připravil nějakou masku do průvodu maškar, někde se i hrála divadelní představení. Lidé v maskách obcházeli jednotlivá stavení a prováděli různé taškařice. V žádném domě nechybělo malé pohoštění, dospělí často dostali i „něco pro zahřátí“, takže průvod byl stále veselejší. Mezi nejčastější masky patřili: medvěd (s medvědářem), kůň, kozel, kominík, bába s nůší a mnoho dalších. Toto veselí všude končilo přesně o půlnoci. Ponocný zatroubil na roh a lidé byli vyzvání, aby se rozešli do svých domovů. Začala totiž popeleční středa a s ní přísný předvelikonoční půst. Dnes se již asi na většině míst neslaví masopust v takovém rozsahu, jako tomu bylo dříve. Ale asi většina z nás se v této době zúčastní nějakého karnevalu nebo průvodu maškar. Pro ty, kdo si nevědí rady s maskou a zároveň ji nechtějí koupit hotovou v obchodě, zde v nejbližší době nabídneme ke stažení několik tipů na výrobu jednoduché karnevalové masky.

Citát týdne:

Trvale projevují zvířata mnohem více snášenlivosti, soudnosti i rozumu než tvor, který se sám pokládá za svrchovaně rozumného. Neboť najdeme snad v lidských společenstvech, založených na utiskování a otroctví nějaká tak účelně organizovaná jako u mravenců, včel nebo bobrů? Viděl snad někdo, že by se divoká zvířata jednoho a téhož druhu shromáždila z ničeho nic někde na planině a bez jakéhokoliv užitku se navzájem pobíjela a vyhlazovala? Zažil snad někdo, že by zvířata mezi sebou vedla náboženské války? Krutost mezi zvířaty je dána hladem a nezbytností opatřit si potravu. Krutost člověka k člověku je motivována ješitností jeho pánů a nesmyslností jeho předsudků. Paul Henry Dietrich Holbach

Vánoce podle znamení:

Panna

Ano, bez Panny a jí podobných by žádné Vánoce nebyly. Ona všechno uklízí a čistí, přerovnává a připravuje k použití. Pak jen přijdou ostatní a dávají si do nosu. Proto nemá adventní období tolik ráda, ale Vánoce si pak naštěstí spravedlivě užije. Má smysl pro výzdobu přírodními věcmi, jako jsou jmelí, oříšky, františky a pochopitelně stromeček. Většina zrozenců patří mezi abstinenty, ale Silvestra většinou oslaví v příjemném okruhu lidí třeba se zpěvy a tanci.

Advent na spadnutí

Dneska jsme s kolegyní měly "prodlouženou". Naplánovaly jsme si na dnešek "Vánoce". Ty krámské. To znamená přestavět půl krámu, před pulty vyházet vhodné bedny, obalit je a vyndat z našeho mini skladu vánoční zboží, poschovávané různě velké krabičky,a různé jiné potřeby.Přišla jsem do obchodu v 9 a odcházela v 16. hod.A to jsme už napříkald 1000 archů papíru měly poskládáno, taky vše ocenováno(miluji rozetky, je jich asi milion). Tak ted už to bude brnkačka, ted se to jenom prodá.PS: vážně ten obchod není náš!:o)

Kam na výlet příští víkend:

Tak třeba://www.zamekstranov.cz/index.php

Moje kolegyně říká abych žádnou radost, kterou můžu prožít ted, neodkládala na později. Taky žádné později nemusí být...
Můj otec naopak výlety nemá rád.
Asi jsem víc po své kolegyni, než po svém otci:o)
Každý jen tak promarněný volný den mě mrzí. Například ten dnešní. Ale někdy to jinak nejde.
A proto někam vyražte.

Hořovice - cibulový jarmark
Chrudim - bramborový jarmark
Skanzen Veselý kopec - bramborová sobota
Švihov - Švédi na Švihově

Pouť k sv., Liberátu

Kácovská pouť je pro většinu návštěvníků spojena s lidovou zábavou, různými atrakcemi, množstvím prodejních stánků, houpačkami, kolotoči, marcipánovými srdci, praženými mandlemi. Noci kolem kácovské pouti jsou prozářeny desítkami barevných světel, dlouho do noci zní jásavá hudba. V posledních letech je tato slavnost doprovázena i sobotním příjezdem historického parního vlaku. Původně byla ale tato událost hlavně spojována s postavou světce svatého Liberáta, patrona Kartága, a jeho druhů z V. století. Hlavní událostí pak byla slavná mše svatá v místním chrámu Narození Panny Marie. V r. 1578 objevil maltský archeolog A. Bosio zapomenuté římské katakomby. V nich se nalezly ostatky desítek světců. A. M. Toskánská, majitelka zdejšího panství, si vyprosila na papeži jedny z těchto vzácných relikvií a nechala je v r. 1734 slavně uložit v kácovském kostele. Po staletí pak putovaly k hrobu tohoto světce-mučedníka okolo 17. srpna poutníci, aby zde hledali posilu pro svou životní orientaci, prosili, děkovali anebo jen navštívili významné památné místo. Datum je určeno tak, že se má konat v neděli v týdnu po 17. srpnu. /použitý článek ze stránek městysu Kácov/

Spřátelené země:o))

Kočičky

Ježíše přijíždějícího do Jeruzaléma lidé vítali palmovými ratolestmi. Coby „posly jara“ je u nás nahradily svěcené kočičky, což jsou pučící pruty z jív. Světí se v kostelech o Květné neděli a spalují následující rok o Popeleční středě. Na Velikonoce se křesťané připravují čtyřicetidenní postní dobou, která začíná Popeleční středou po masopustním úterý a končí šestou postní nedělí – Květnou. Původně to byla doba, kdy lidé toužící přijmout křest (katechumeni) zintezivnili svoji přípravu. Ostatní Křesťané se brzy připojili, aby si tak sami svojí víru oživili. Nově pokřtění si oblékali bílá roucha, jelikož bílá symbolizovala nový život. Proto se ve velikonočním období má nosit bílá barva, která zárověň symbolizuje světlo. Po Velikonocích nastává velikonoční doba, která trvá 50 dní až do neděle svátků "Seslání Ducha svatého".

Pučálka

Celé velikonoční období provázel naklíčený hrách zvaný "pučálka". Jeho příprava byla taková: v široké nádobě se hrách zalil na dva prsty vlažnou vodou a nechal se stát dva dny na teplém místě, až napučel. Potom se slila přebytečná voda – jen tak, aby byly hrášky částečně ponořeny. Po třech dnech mu začínaly rašit klíčky. Takto připravená pučálka se pak nejčastěji zprudka opékala na rozehřátém másle v pánvi. Jídala se hlavně solená a pepřená, ale také na sladko s rozinkami – to když byl v postním velikonočním období očekáván k námluvám ženich.

Legenda o malování vajec

Při svém putování po světě jednou přišel Ježíš se svatým Petrem do statku, kde poprosili hospodyni o kousek chleba. Nešťastná hospodyně však neměla ani skývu, ale chtěla pocestné pohostit. V tom uslyšela kdákání slepice, a tak seběhla do kurníku a našla zde vejce. Upekla ho v teplém popelu a nakrmila jím pocestné. Když odešli, chtěla smést ze stolu skořápky, ale spatřila, že byly zlaté! Každému pocestnému potom dávala vejce, avšak žádná skořápka se už ve zlato neproměnila. Časem začala vejce rozdávat na výroční den návštěvy oněch dvou pocestných.

Velikonoční vajíčka

Pravděpodobně jako první zavedli zvyk darování vajec v období svátků jarní rovnodennosti Egypťané. Vejce se pak odpradávna zdobila nejen u Slovanů, ale i u Litevců, Němců, Švédů, na Kavkaze, v Asii i u jiných národů. Nejstarší nalezená kraslice je prý stará 2300 let. U nás dávaly dívky chlapcům vajíčka odměnou za šlehání a za odříkání hezké koledy. Vajíčka musela být plná a barevná. Časem se začala zdobit i prázdná vyfouknutá vejce (tzv. pouchy nebo vejdumky), která sloužila především jako dekorace. Tradice malování kraslic se v našich krajích rozvinula jako nikde jinde na světě. Nyní je zvykem koledníkům dávat i dárky a starším hlavně alkohol

Velikonoční pomlázka

Tradice velikonoční pomlázky je velice stará. Zmiňuje se o ní už pražský kazatel Konrád Waldhauser, žijící ve 14. století. O velikonočním pondělí a úterý se prý šlehali manželé a milenci a ospalci i lenivci se časně z rána házeli do vody nebo alespoň polévali, aby se probrali. A co si každý z nás představí pod pojmem pomlázka? Tento název označuje svazek spletených vrbových proutků, který slouží jako nástroj ke šlehání. Pomlázkou je však také nazýván například výsledek z koledování. Plést pomlázku měl umět každý muž. Do různě velkých pomlázek z různého počtu vrbových proutků (3, 4, 6, 8, 9, 10, 12) se vplétala červená stuha. Malé pomlázky se nosily stočené v kapse (pro všechny případy...), se středně velkými se chodilo na koledu a těm téměř dva metry dlouhým se říkalo obřadní. O Velikonočním pondělí vstávali děti, chlapci a muži časně zrána, aby vyšli s pomlázkou na koledu. Šlehali děvčata, aby byla zdravá, pilná, a veselá po celý rok, předávali jim tím svěžest, mladost, ohebnost a zdraví mladého proutku. Svobodná děvčata jim za to zavěšovala na pomlázky barevné stuhy. Vdané ženy koledníci vyšlehali proto, aby jim vyhnali zlý jazyk. Nechodili však do domů sousedů, s nimiž nebyli zadobře. Také hospodář vyšlehal čeládku, aby nebyla líná, krávu, aby se brzy otelila a ovocné stromky, aby se probudily ze zimního spánku k další úrodě. Dříve se šlehalo pomlázkou i další den, o takzvaném "odplatném úterý", kdy děvčata oplácela hochům. Někde se místo pomlázky ujímala úkolu pomladění studená voda. Tomuto zvyku se říkalo „oblévačka“. Říkávalo se, že „prašivý bude ten, kdo nebyl politý vodou“.

Velikonoce

Na škaredou středu se nesmíte mračit, jinak se budete mračit každou středu v roce.

Na zelený čtvrtek musíte časně vstát a omýt se rosou - nebudete nemocní. Hospodyně musí zamést dům ještě před východem slunce a smetí odnést na křižovatku - nebudete mít v domě blechy. V Orlických horách se házel do studny chléb s medem - aby v ní byla vody celý rok. Také jidáše s medem zaručovali zdraví.

Na velký pátek se lidé chodili mýt do potoka, aby se jim vyhýbaly choroby. Někde se chlapci potápěli a snažili se ústy uchopit ze dna vody kamínek, který pak hodili levačkou za hlavu - pak je nebolely zuby. Textilníci předli pašijové nitě, těmi udělali několik stehů, které pak rodinu chránily před uhranutím a zlými duchy. Košile ušitá pašijovými nitěmi chránila před bleskem. Nesmělo se prát prádlo, nesmělo se pracovat v sadu, nesmělo se nic půjčovat.

Na bílou sobotu se z ohořelých dřívek udělal křížek a ten se donesl na pole, aby bylo úrodné. Někde se dávaly za trámy domu uhlíky, aby odradily požár. Doma se uklízelo, bílilo, pekly se mazance a beránci, pletly pomlázky, zdobila vajíčka.

Na boží hod velikonoční dostala každá návštěva kousek posvěceného jídla, trochu se ho dalo na pole, do studny a na zahradu - aby byla úroda, voda a dostatek ovoce.