..Jak děti ze školy vyšly, Kája nejvíc pospíchal. Ale teta kovářka byla před kovárnou a volala:"Kájo, pojď sem! Já nemohla pro popelec, moc mne nohy bolí, pojď, dám ti vdolek s hruškovým povidlím, syrečkem sypaný, smetanou kapaný a vezmu si štipec popelce od tebe!"
Ale Kája uháněl a v běhu volal:"Já, teta, nemám kdy, líhnou se nám housata!"
Kovářka zavrtěla nedůvěřivě hlavou:"Že by už? To není ani možná! To kluk na roztopáč smejšlí a mne, starou osobu, má za blázna. No, počkej, jen co uvidím hajnou!"
............................................
Vtom vcházel tatínek. Kája dobře hádal. Klooboukem sestřel si popelec, šátkem maminka. Jen on měl neporušený.
Dáša s buclem tady ještě nejsou, ale příprava musí být. Tak mi ta dnešní popeleční středa už po několikáté připoměla Káju Maříka. A našla jsem tuhle restauraci. O cukrárně v Mníšku vím, prý dokonce vyhlášená, tak ted dokonce i restaurace. Tak co říkáš Dášo, děda půjde s buclem do cukrošky a my si dáme nějaký ten "pondělníček", ne?
4 komentáře:
To je prima babi a děd:)Pěkně všechno dopředu naplánováno:)Tak to ma byt,jen tak je to správné:):):)
Jé... To ani nemám slov!
Miluna: ale víš jak to je, když chceš pobavit Pánaboha, tak si něco naplánuj....
Jé, "kudrnáče" si taky budu muset dát na blog!
Okomentovat