Květák neuspěl? A což takhle těstovinový salát?

Máme mísy dvě. Jedna moje s jogurtem, Luboš s majolkou. (ono na něj taky dojde...):o)

Podle nosa..

..poznáš kosa, podle oka bábu a bucla. Alespon to tvrdí Dáša, že ty oči jsou stejné.

Už jsme dlouho nevařily, co?

Teda vaříme pořád, ale střídavě s větším či menším elánem a nápadem.
Dneska ráno, než jsem šla do práce, spáchala jsem zapečený květák.

Květák povařit asi 5 minut v tlakovém hrnci. Pekáček(zapékací misku)  vymazat máslem a vysypat strouhankou.
Rozšlehat 3 vejce, přidat zakysanou smetanu, pepř, sůl, petrželku a 10 dkg strouhané nivy. Růžičky květáku dát do pekáčku a zalít směsí. Těsně před koncem pečení zasypat ještě sýrem.
Vynikající a syté!

Místo procházky filmy.....

Trochu oddychovky  v tomhle podzimním počasí neuškodí. A ještě si při tom člověk "vypláchne" oko.:o))

Podzimní nálady

Jestli bude v úterý trochu slušné počasí, vyrazíme pro nějaké větve a nasbíráme barevné listí. Už několik let si takhle vyrábím barevné větve. Listí vylisuji a potom tavnou pistolí přilepím na velké větve. Vypadá to moc dobře.

Jak na houpačce

Chřipka nechřipka, do práce se musí. Nemohla jsem kolegyni zhatit dovolenou. Už si taky potřebovala odpočinout. Ve čtvrtek už to vypadalo slibně a v pátek to začalo nanovo.
A to si Luboš plánoval, že někam vyrazíme, když je těch různých oslav sv. Václava. Bohužel. Válím se průběžně celý den. Buď v posteli nebo v obýváku na gauči. Nálada na bodu mrazu.
Takže čau v lepších časech.

A je to tady,

včera večer si přišla, nečekaná, nezvaná.... Chřipka se jsmenuje.
Zkrátka se to psychické vypětí , kterého je poslední týden nějak moc, muselo někde odrazit. Nechtěla jsem kazit dnešní den, když máme hosty, tak jsem se řádně nadopovala prášky. Dopoledne to šlo. Jelikož švagr má nového přítele(asi je to nějaké davové) architekta, jeli jsme do Kutné Hory za krásami historických budov.
A tak jsem si je prohlédla za poslední tři měsíce už potřetí.

Po prohlídce Barbory jsme prošli pár uliček a dokonce jsme potkali známé tváře. Dáša a Tereza jistě poznají Pražáky z Jičína:o))

Po obědě jsme ještě zajeli za babičkou a pak do lékárny a domů. Z posledních sil jsme ještě udělala pár chlebíčků, jinak si hoši dali zbytek fazolového salátu s volským okem a ted už máme všichni druhý kýbl čaje. Sice máme v lednici láhev vína i sektu, ale nakonec to čaj vyhrál.
Tak mi držte palce, at přežiju příští týden bez neschopenky, kolegyně má dovolenou, nerada bych jí z ní vytrhla.

Pro Terezu

aneb i u nás letos vedou ježci:o))

Nádobí

V srpnu jsme měli s Lubošem celkem bezvýznamné výročí svatby. To víte, brali jsme se až po 13ti letech známosti, jistota je jistota:o)) A jelikož jsem pořád říkala, že potřebuji koupit nové talíře a pořád se nic nedělo, dala nám Dáša před odjezdem domů obálčičku, at si konečně koupíme to nádobí, že to máme od ní k výročí svatby.
A takhle to dopadlo:

V úterý večer jsem si z internetového obchodu objednala zboží a dneska mi přišlo Radiálkou až domů.
Pekáč má úžasně šikovnou věc - plastový poklop. Další úlovek je keramická koláčová forma a sada talířů. To vše za 836,- Kč včetně dopravného.  Já mám pocit, že bych mohla dělat profesionálního nákupčího, co vy na to?

Dárečky

aneb "plodné narozeniny":o))

Ještě jeden dárek chybí, suší se na šňůře, jen co vyžehlím, dodám.

Opozděné foto posledního dárečku:

Dovolená

Cíl cesty - RABÍ

Ráno 4. 9. jsme vyjeli asi kolem 9. hodiny. První zastávku (občerstvovací) jsme měli u Žďákovského mostu.

Pak jsme si u naší tety Pavly v Kovářově koupili pár druhů pečiva, včetně vynikajících koláčků a pokračovali do Blatné. Hned se pozná, že jste jinde než ve středních Čechách. Lidi vstřícný, mluvný, ochotný, družný.... Hned paní v krámku na náměstí, kam jsme zašli pro pohled a magnet nám začala vyprávět o své dceři, která je v Americe a dost let tam trpěla v NY a jiných městech a až teď je spokojená, mohli se přestěhovat do Colorada.(vzpomínali jsme na Dášu)

Zámek byl plný SKOPČÁKŮ, probíhali tady nějaké"německé dny". Zauvažovali jsme tedy o koupi nového vozu:o))

Další přestávka byla už téměř u cíle, v Horažďovicích.

V 15.oo hod. jsme dorazili do Rabí.www.sweb.cz/hradrabi/pensiontauchen.htm
Když jsme se ubytovali a najedli, šli jsme se pochopitlně ještě projít po vesnici a taky jsme zašli do místní hospůdky na pivo. Večer jsme si udělali plán na celý týden, který jsme z různých důvodů později nedodrželi, respektive předběhli:o))

Neděle:
Spát jsme nějak nemohli, sluníčko nás vytáhlo z postele velice brzy, tak jsme už v půl osmé vyrazili po žluté turistické směr ŽICHOVICE. Na místě jsme si operativně cestu ještě upravili o pár kilásků navíc, nechtělo se nám stejnou cestou zpět.

Během dne jsme tedy ještě zvládli vyběhnout na hrad a prohlédnout místní obchůdky, vyfotit hezké domečky a pak jsme vyrazili autem dál.
RABÍ

Nejdříve jsme navštívili pohádkovou chalupu v Mlázovech . Tady si Luboš koupil pohádkový pas a po zbytek pobytu loudil razítka:o)) aneb -  kdo si hraje, nezlobí.

Pak jsme pokračovali na hrad Velhartice. Tady jsem dokonce překonala sama sebe a přešla po můstku, který spojuje most s věží. Je prý to unikát, most prostě není ukotven ani k jedné budově, na obou stranách je mezera, kde  byl padací můstek. Ted už padací není, nespadla jsem:o))

V místním řezbářstí jsem konečně sehnala slánku na zeď, i když to není úplně to pravé ořechové, co jsem měla v hlavě.
Pondělí:
Vyrážíme opět brzy ráno směr Sušice. Pocourali jsme po městě a pak jsme pěšky vyrazili na vrch, kde stojí kaple sv. ANDĚLA STRÁŽCE. Tady je otevřeno jen při bohoslužbě a to je každý čtvrtek a pouze v létě. I tak to byla krásná podívaná včetně pohledu dolů na Sušici a okolí. Cestou jsme viděli čerstvě(1.9.) instalované plastiky znázorňující "křížovou cestu". V muzeu měli zavírací den, tak pohyblivé jesličky nebyly.

Jinak jsme zjistili, že v pondělí se prostě v Čechách nežije. Vyjeli jsme na parkoviště pod rozhlednu Svatobor. Ještě, žejsme nešli pěšky, rozhledna i přilehlá restaurace zavřená. Operativně jsme se rozhodli navštívit "stejkovou" restauraci v Petrovicích u Sušice(možná jste viděli v TV). Ouha. Pondělí zavírací den. Jeli jsme do Hartmanic, podívat se tedy do židovské synagogy. Pondělí zavírací den. Tak jsme se zašli alespon do místního hotelu na jídlo. Bylo dobré, servírka příjemná a kyprých tvarů, to mám ráda, když vidím, že v tom nejsem sama.:o) Nakonec jsme ještě zamířili do Plánice, kde Luboš kdysi bydlel. Město jsme si prošli, komentář mi dal Luboš, v muzeu samozřejmě zavřeno.
Významný úlovek tohoto dne - sehnala jsem si čerta do sbírky. Vlastně mi ho koupil Luboš.Všude mají kočky, andílky atd., ale pořádnej čert nikde. To jsem měla radost.
PLÁNICE

Úterý:
Aneb celý den na čerstvém vzduchu. Jeli jsme do SRNÍ, tady jsme nechali auto a šli pěšky na Turnerovu chatu a odtud k Čenkově pile a zpět do Srní. Krásná cesta dolů k Vydře a dále podél řeky až k pile.
Od pily do Srní cesta nic moc a navíc posledních asi 500m je takový krpál, že jsme jen funěli.
Když jsme trochu vydechli, pokračovali jsme autem přes Antýgl na Modravu a Kvildu. Tady jsme si konečně dali něco k jídlu. Neodolali jsme, měli borůvkové knedlíky.

Středa:

Celou noc lilo jako z konve, ráno lehce mrholilo a než jsme dojeli do Kašperských Hor, přestalo úplně. Zima byla teda pěkná. Prošli jsme náměstí, zašli do muzea motocyklů a potom na kafe a borůvky se šlehačkou. Posilněni dávkou vitamínů jsme vyrazili na hrad Kašperk. Cesta pěkná, ale docela záhul. Celkem asi 10km okruh.

Cestou zpět jsme chtěli ještě na Javorník, kde stojí krom rozhledny ještě i krásná rotunda. Leč pravá horská mlha nás přepadla, silný vítr, skoro strašidelné to bylo. V Javorníku jsme neviděli dál jak na 2m, tudíž jsme jeli domů.
Večer jsme byli ještě v kině v Horažďovicích (Sexy 40).

Čtvrtek:
Na tento den jsme měli původně v plánu cestu na rozhlednu Poledník. Na internetu jsem se ale dočetla, že turistická trasa červená(cca 15km) se nedoporučuje z důvodu rozbahnění a vzhledem k rozsáhlým těžařským pracem. Doporučená trasa byla po žluté (cca23km). Tak vzhledem k tomu, že opět celou noc pršelo, jsme tu červenou nechtěli riskovat a žlutou bychom asi nezvládli, přeci jenom nejsme zvyklí.

Náhradní program byl následující: nejdřív návštěva sekáče v Horažďovicích, kde byl úžasný výprodej, vše za 10Kč(Dášo, všechno hlavně na tebe, kdybych tušila, že jsi přišla o modely, zakoupila jsem) a po té jsme jeli do Chanovic. Tady staví skanzen, je to tady vše opravdu v počátcích, ale zvolili krásné místo a bude to po dokončení stát za to.

Dál jsme pokračovali do Strakonic. Všude je po sezoně, tak se staví. V Modravě, v Kašperkách a ne jinak je tomu ve Strakonicích. Pořád jenom přeskakujete staveniště. Nejvíc se mi líbil hrad a okolí.

Příští cíl - Volyně. Další podhorské městečko - do kopce z kopce. Nachodili jsme víc kilometrů jak při našich tůrách. Zašli jsme na oběd do poměrně nenápadné restaurace, ovšem jenom z venčí. Uvnitř to byla krása převeliká. Je to penzion a restaurace, moc se nám tam líbilo a jídlo bylo vynikající. Všem doporučuji.

Konečná stanice byl Vimperk. Jak ten se mi ale nelíbíl!!! Tady musí být všichni štíhlí jako proutek. Než jsme došli z parkoviště na náměstí, tak to bylo skoro jako na Kašperk:o))

V místní cukrárně nás počastovali cenou s vysokohorskou přirážkou ačkoliv by měli podávat vodu zdarma po tak náročném výstupu.:o)

Pátek:
Tak jsme poslali poslední pozdravy z dovolené a jeli zkusit znovu ty pondělní "zavřenky". Jesličky v muzeu v Sušici jsou krásné, sestavené z modelů okolních budov. Takže je tam Rabí, Velhartice,atd. Dále tam byla výstava "sirky"(Solo opravdu stojí opuštěné), putovní výstava strašidel(na ty nemáme) a výstava význačných domů západočeského kraje.
Na Svatoboru jsme tentokrát také uspěli, dokonce jsem vylezla i na rozhlednu já, protože schody byly plné, dřevěné a nebylo vidět pod sebe. Jinak nemůžu. Pak jsme poseděli před restaurací a příjemně si pokecali s dalšími turisty.

Nakonec jsme ještě jeli do Klatov a nejlepší zážitek dne byla podvečerní návštěva pana majitele. To jsem se za celou dovolenou tak nezasmála. Velmi chytrý a zábavný člověk.



Sobota:
Domů se nám chce i nehce. Znáte to. Vlastní postel je vlastní postel atd., ale jinak zase ten stereotyp....
(nakonec jsme si po návratu řekli jak bylo blaze bez intenetu, nic jsme nevěděli, nic nemuseli řešit...)
Ještě před 9. hodinou už jsme byli na cestě do Hoštic.Netušili jsme, že zde mají ten den pouť. Nic to ovšem nezměnilo na tom, že všude zavřeno. Takže Luboš nedostal ani razítko, nekoupili jsme si ani žádný "Troškovský" suvenýr. Zašli jsme tedy alespoň zapálit svíčku na hrob Michala Tučného a prošli si vesnici od návsi po JZD.

Kafe jsme si dali až v Bavorově, další zastávku jsme plánovali ve Vodňanech, ale jelikož tu byla pouť, na prvním možném místě jsme to otočili a jeli dál. Škoda, nikdy jsem tu nebyla.Pak až Tábor. Tady se zrovna konal 19. ročník mezinárodního historického festivalu Táborská setkání, takže jsme viděli historický průvod městem, bylo to moc hezké. Taky se tu pohyboval Jan Potměšil a dokonce mi mával, heč:o))

Nejkrásnější účastník celé akce byl ovšem nějaký cizí BUCEL, ale úžasný!

Taky byla romantická chvilka s výhledem na vodu.

A to je konec přátelé, nastává tvrdá realita.
Celkově musím dovolenou zhodnotit kladně, ani jednou nám vlastně nesprchlo a pouze jeden den bylo mlžno a zimno, jinak to bylo bezvadný. Jen mě mrzelo, že bylo zavřené AQUA centrum v Horažďovicích, těšila jsem se do vířivky. Jinak jsme po dovolené trošku utahanější než před ní, ale zase nabití energií, tak se to srovná.

Úplně nejdůležitjší informace - celý týden mě nebolel žaludek!!
Šumavské drobnosti